|
Foto Cyril a Vlasťa.
Je dnes sice krásný a slunný den, ale dle neúprosných
údajů v kalendáři je jasné, že již přišel podzim. Proto
usedám k počítači, abych napsal pár řádek o naší
dovolené ještě před tím, než se zážitky z ní rozpijí v
nekonkrétní pocit nečeho minulého, o čem již nedokážu
nic odvyprávět.
Tak jako minulý rok, tak i letos jsme já a pár mých
přátel usedli na své motocykly abychom se podívali po
horách západní evropy.
Bylo nás 7 osob na 6
strojích: 4xBMW-R1150GS/00´Patrik, R1100RT/00´já,
R1100R/97´Radek, R1100RS/93Čert´, Yamaha XVZ 1300Royalle
Venture/91´Pavouk a Honda CBR1100XX/96´Vlasťa s Květou..
Původně nás mělo jet
více, ale finance, závada motocyklu, čas nebo nechuť
nakonec “vyselektovaly“ zdravé jádro.
1den sobota.
Odjíždíme tedy v sobotu dne 24.8. ve 14.00 hod. z
Prostějova od benzínky plně natankovaní a za překvapivě
pěkného počasí směr Boskovice. Z důvodu nedávných
povodní objížďkou přes Poličku-Havl. Brod, nic moc ale
nevadí. Dále potom Pelhřimov, Tábor, Písek, Strakonice,
Horažďovice, a Sušici kterou již projíždíme v pozdních
odpoledních hodinách abychom na noc zakotvili v
nedalekém kempu Anín. Cena kempu je na přijatelné úrovni
- ubytování v chatce za osobu a motocykl 190,- kč.
Dáváme ještě teplou večeři v místní hospodě, zalijeme
třemi pivky a jde se spát, neboť zítra nás čeká poměrně
daleká cesta.
2 den neděle. Ráno
v 8 hodin se postupně sjíždíme v místní restauraci na
snídani a hned po ní vyrážíme směr Železná Ruda. Vlasťa
s Květou na XX se okamžitě na výjezdu z kempu ztrácejí a
jedou na blbou stranu, čehož si samozřejmě nikdo
nepovšimne. Zjišťujeme to až když je již pozdě, ale mají
mapu a vědí, kam jedeme. Doufáme, že nás dojedou ještě
před hranicí.Chyba. Ještě poslední natankování za 24.70
na litr. Zvedáme první spadlý stroj - Radkovo R-ko.
Naštěstí se jen opřelo o válec při neopatrné manipulaci
u tankovacího stojanu. Já to jako jediný neviděl. Škoda.
Snad příště. A hurá do Německa. Celnici projíždíme bez
čekání a průtahů a pokračujeme přes Regen, Degendorf,
kde najíždíme na Mnichovskou dálnici. Pavouk se svojí
Venture, která má nejmenší nádrž ale největší apetit
musí po cestě tankovat a proto sjíždí z dálnice do
Autohofu, neboť na této dálnici prostě nenajdeš
benzínku. Před Mnichovem na sebe vzájemně čekáme,
abychom město projeli společně. Konečně nás dojíždí i
zatoulané XX a jsme zase kompletní. Stav tachometru
tohoto motocyklu již tedy nadále nebudeme sledovat. Je
neděle a Mittlerring se začíná plnit. Proto prcháme jak
to jen nejrychleji jde ven z města směr Garmisch -
Parten Kirchen. Slabší povahy ještě tankují - ve městě
je to vždy levnější než na dálnici. Po napojení na tuto
dálnici však asi po 20ti km sjíždíme na Stranberg a
potom na Tutzing, kde chceme schladit naše rozpálená
těla v jezeře. To nedopadne, protože kapitalisté už
všechny pláže rozebrali a na strejdu z východní Evropy
zbývá jen Cedule: Privat Grundstuck - Eintrit verboten!(Soukr.poz.-zák.vst.)
Je nádherné počasí, nenecháme se vyvést z dobré nálady a
proto ve vesnici Beiting, kterou projíždíme svých
poctivých 100km/h obracíme a vracíme se k naprosto
nevídanému ,,oldtimer,, srazu všeho co má nebo někdy
mívalo motor. Traktory, sekačky náklaďáky jako i auta a
v hlavně motorky. Je neděle a je vidět, že již vidíme
jen zbytek skvělé, jak se dočítám z plakátu, celkem
třídenní akce. Škoda, vstup zdarma, kemp asi také zdarma
a okolo krásná atmosféra, včetně bavorských krojů, piva
a imperialistického zápachu z nedalekých stájí. Čůráme,
svačíme, kouříme a dáváme se do řeči s kolemjdoucími,
jelikož ani naše skupinka nevypadá jako místní ,,pístaři,,
na nedělní projížďce kolem komína a Němci jsou jak známo
také zvědavý národ. Po asi hodinové přestávce znovu
usedáme na naše stroje a pokračujeme v původním směru -
přes hraniční tunel do Rakouského města Reutte. Hranici
poznáš jen podle cedule „Wilkommen in Ostereich“v
neodmyslitelném EURO hvězdičkovém modrožlutém kruhu. To
je velký přínos Evropské unie. Nikdeš nečekáš. Po
příjezdu do Reutte jsem již unaven a plánujeme tedy
nocleh oproti itineráři zde, protože jak vidno nebude
dlouho trvat a začne pršet. Nad horskými štíty se již
blýská. Zajíždíme k “Tankstelle“ a na tachometru mám
celkem 755km. Je na čase natankovat, celé Německo jsem
tam nenalil ani kapku. Benzín stojí 0.93 €. Také nejsem
nakloněn nápadu pokračovat dál z toho důvodu, že je již
18:00hod. a v dešti nechci hledat kemp a potom stavět
stan. Po dohodě rozbíjíme tábor v místním kempu. Dohodli
jsme Gruppenpreis - skupinovou cenu tak, že na osobu
vychází nocleh celkem 7€, což je v aktuálním kursu
210Kč. Sprcha extra na žeton - 0,70 €. Vše čisté, jen
pár holanďanů a všude klid. Odcházíme do sprch a potom
usedáme u recepce pod přístřeškem se správcem kempu
který nám prodává asi 20piv láhev za 1,50 €. Prší, hřmí
a my popíjíme. Po půlnoci odchod a spát.
3.den pondělí. Ráno krásné
počasí, dobrá nálada, takže ani nesnídáme, hned balíme a
odjíždíme. Čekají nás hory a tak plánujeme snídani někde
u vody v přírodě. Odjezd z Reutte po silnici č.198 směr
Weissbach, naprosto nepopsatelně krásnou krajinou přes
vesničky jako např. Stanzach, Bach, silnici lemují
krásné potůčky a řeky, zde někde dáváme snídani u řeky
ve skrytu lesa. Pěkně v klidu. Tedy asi první 2 minuty.
Potom zjišťujeme že jsme se rozložili se svými fazolemi,
plynovými vařiči a chleby na křižovatce cyklostesek.
Provoz slušný, nikomu nevadíme. Dojíme, sbalíme odpadky
a jedeme dál. Všude kolem hory, potom město Au. Zde se
nám však nečekaně opět
cesta. V kempu je
připomíná dopad povodní a narážíme na objížďku která
hatí naše plány. Pokračujeme tedy rovně po dost úzkých
stoupajících serpentinách. Je to tu dost nebezpečné,
neboť v zatáčce potkáváme nějakého rakouského Lojzu s
praporkem který nás zpomalí pro průjezd kolem travní
sekačky zakusující se do svahu asi 3 metry nad vozovkou.
Proto je tu všude asi takový rozhled. Prostě to udržují
až nelogicky v pořádku. To se opakuje několikrát,
samozřejmě však vždy na nejblbějším místě. Protože na
sebe vždy průběžně čekáme a objížďka nás zaskočila,
sesedáme a dáváme kafe, zmrzlinu a mošt na zahrádce
místního Gasthausu v obci St. Gerold, úroveň nic moc,
ceny dost vysoké, např.šálek kávy 2,60€. Obsluha velmi
přívětivá. Po příjezdu opozdilců opět na koně a směrem
na Landeck kde dnes plánujeme nocleh. Na parkovišti
ještě vidíme pád motorky BMW K1200RS jednoho asi 60ti
letého Rakušáka. Neodhadl svah a špatně se otáčel.
Trochu plasty, ulomená pravá přední stupačka. Poradíme
že jde nahradit zadní, nevěří dokazuji mu to. Je
spokojený, může pokračovat v jízdě, děkuje a konstatuje,
že motorkáři ještě stále drží při sobě. Kéž by měl
pravdu. Do Landecku přijíždíme asi v 17.30hod, hned
nacházíme kemp a v blízkosti ještě stíháme nakoupit u
Hoffera proviant. Ceny potravin jsou u chleba, sýra a
jiných základních surovin ještě příznivější než u nás.
1/2 l plechovka celkem dost hnusného piva přijde na
12Kč. Nocleh v kempu vychází na osobu 8,70 € tedy asi
260 Kč, ale včetně sprchy. Dávají nám dokonce k
dispozici přilehlý altán kde můžeme posedět, uvařit a t.d.
Jsou velmi vstřícní. Hned 15m za stany hučí řeka -
dokonce osvětlená - rámus, přes řeku most a na mostě
auta - rámus, nad auty věže a na nich hodiny, které bijí
každou čtvrt hodiny a těch je tady několik. Nad hodinami
všemu vévodí kravál projíždějícího vlaku. Prý tudy ale
jede jen několikrát za noc.... Všude štěkají psi.
Takzvaný kemp „Chyták“. Jdeme spát, jsme najedení, jedno
pivko, prodiskutujeme zítřejší plán a dost.
4.den úterý. Po silnici č.180
šplháme krásnými serpentinami mezi kapkami deště směr
Reschenpass, což je rakousko-italský hraniční horský
přechod. Opět krása. Zatáčky bez štěrku vyhlodané ve
skále, nebo ražené malými černými a kupodivu
neosvětlenými tunely, naštěstí již jen malý turistický
provoz. Risknu si i na mokru předjet autobus dvacet
metrů před zatáčkou. Myslím na své ABS, dobré gumy a 45O
kilo které stojí na fleku. Chvilkami přestává pršet a
vypadá to nadějně. Jak už je ale v horách zvykem, počasí
se tu mění z minuty na minutu. Hustě prší a ti co jsou v
kůži nebo kombinovaní zastavují a berou nepromoky. Zde
je jasně vidět rozdíl nepromokavé kordury a těžké
nasákavé kůže. Otázka bezpečnosti je jiná věc, ale dobrá
kordurová výbava má úplně stejně dobré chrániče jako
kožená, a navíc v horku její klima membrána dovoluje v
kombinaci s termoprádlem odvádět pot a v chladném
prostředí zase hřeje. Nakonec vyzkoušel jsem si již
oboje, a korduru bych neměnil. Nepromok však vozím.
Přijíždíme do Itálie a zastavujeme na bezplatném
parkovišti dokonce v místě vyhrazeném pouze pro motorky
na břehu krásného umělého jezera Reschensee, italsky
Lago di Resia. Jako dominanta zde z vody trčí jako
vztyčený prst věžička kostela s torzem hodin, okolo
lodičky z místní půjčovny a na břehu prosklený pod
střechou všem přístupný model s ukázkou původního terénu
před zatopením vesnice a okolí. Moc pěkné - stojí to za
to. Dále pokračujeme za proměnlivého počasí po silnici
č.40 až k silnici č. 38, kterou by měl projet každý kdo
rád serpentiny. Je to náročný úsek, který upřednostňuje
lehčí a pohyblivější motocykly. Končí totiž vrcholem ve
výšce 2758 m.n.m, kde je každou minutu jiné počasí a při
naší návštěvě tam byla teplota asi na bodu mrazu.
Naštěstí při stoupání neprší. Ještě nikdy jsem nejel nic
tak vyčerpávajícího (Grossglockner je procházka
růžovým sadem). Pass Stilfserjoch, italsky Paso di
Stelvio.
Před koncem stoupání již není ani silnice nic moc,
místy šotolina a pokud se v protisměru dolů něco valí a
„zavírá“tě v pravé zatáčce, tak prostě nedosáhneš na
zem, pokud nemáš přes dva metry. Opravdu takové stoupání
a tak ostré „vracečky“. Naše XX si tam také - ne vlastní
vinou lehá. Samozřejmě to opět nevidím. Hlavně že jsou
Vlasťa s Květou O.K. Odnáší to jen škrábnutý kufr a
páčka brzdy, která potom při plném pravém dře boční
kapotu. Když jen tohle........
Po příjezdu nahoru samé motorky, motorky a zase
motorky. Jak v ráji. Pavoukovo Venture budí obdiv a
respekt, protože těžší už tady stojí pouze Gold Wing
1500 a ten přijel z druhé strany a odtud to není tak
„ostré“. Nejde možná ani tak jen o váhu, ale o to, co si
ten motor musí nechat do kopce líbit. Pořád 1. a 2.kvalt
bez pořádné porce kyslíku a to asi 35km ??? Nakonec i
tady je vidět velká výhoda motorů se vstřikováním. Naše
BMW nemají jediný problém s úbytkem výkonu, což se o
karburátoru říct nedá. No nic. (pozn. Vlastik jen střílí
do výfuků.....) Sesedáme z motorek, fotíme, kouříme,
Pavouk kupuje samolepky na kufr a nášivky na bundu, Čert
jako reklama na tabák zkouší, kolik jich za sebou
zvládne vykouřit v takové nadm. výšce, Patrik se cpe a
ostatní se rozutekli. Přichází spontání nápad jít pěšky
na vyhlídku, která je momentálně dobře viditelná a asi
jen 400 metrů od nás. Ano jdeme. Tak hrozné stoupání už
jsem hodně dlouho nešel, jestli vůbec někdy. Ale nedá se
to vynechat je to totiž Švýcarská vyhlídka na nejvyšším
bodě naší dovolené. Dokonce celých 2845m.n.m. To je
vzpomínka na celý život. Stojím na Rakousko - Italsko -
Švýcarské hranici, kde jsou ještě celkem slušně
zachovalé střílny z válek rakousko-uherských. Fouká tu
vítr jako blázen, Čert opět kouří a já s Patrikem a
Radkem jdeme dovnitř do hospody na čaj a kafe. Nikdo
nechápeme jak sem dostávají vodu a vůbec všechno. Je tu
útulno, stěny zdobí černobílé fotografie z dob výstavby
silnice a teto hospůdky. No prostě při placení nevěříme
svým uším. Jeden čaj v konvičce s citronem a cukrem s
předehřátým šálkem za pouhá 2 € a kafe se skořicí a
šlehačkou podobně. Starší paní pouze Italsky, mladá
servírka v kroji německy. Česky nikdo.Arrivederci, jdeme
dolů, sedáme na motorky a sjíždíme druhou stranou směr
italské vnitrozemí stále po silnici č.38. Opět velmi
pěkné silnice, už ne tak ostré zatáčky. Chvílemi opět
prší. projíždíme Tirano a v Tarmezzu odbočujeme doleva
přes řeku. V D. Arnica při stavu tachometru 1195km
zbaběle tankuji. Litr naturalu stojí 0,93 €. Podezřelá
obsluha benzínky mě nechává odjet s pocitem, že mě
krásně okradli na litrech a ještě nalili něco, na co to
nemůže dlouho vrčet. Nicméně motor vrčí dál, a mi se
suneme hustým provozem , už zase ve vedru po silnici
č.42 k plánovanému kempu v blízkosti města ComezzaD. Ura.
Jsme na místě a ještě za dne vjíždíme do kempu Dolomiti
di Brenta. V Itálii je právě plná sezóna a kemp je plný
rekreujícího se dobytka. Přesto po dohodě o ceně s
recepční na bráně, která k našemu štěstí hovoří dobře
německy zajíždíme do zadní části kempu, kde snad
nebudeme nikoho rušit, protože dnes plánujeme nějaké to
pivko. Radek s Pavoukem odjíždějí na nákup proviantu
ještě než zavřou - v Itálii nikdo nikdy neví... jsou prý
ještě línější než češi. Postaví se stany a vytáhnou
vařiče.Večeře, pivo, v sousedství samí mladí lidé,
dokonce jedna Ducati a DR, jen postarší Holanďané ve
velkém stanu se křižují a bojí se co na ně chystáme.
Dokonce mají vedle našeho stanu zaparkované auto. Bojí
se zbytečně, jen to auto nám slouží večer jako WC
paravan. Kecáme až řveme, která mašina je lepší, Pavouk
s Vlasťou to maj těžký, jsou dva proti čtyřem. (pozn.Vlastik.Nikomu
nepřeji pocit když mažete řetěz a kolem stojí 5 lidí a
kouká nechápavě co dělám a ještě se hloupě ptají jestli
to náhodou nemají dělat taky). Květě to je jedno,
protože chce stejně svého Bandita 600. Nakonec plánujeme
napřesrok cestu na Nordcap což je asi 8000km, do té
doby se ukáže. Pavouk jede určitě na R1100GS to už je
jasné. Je chladno, končíme s chvástáním a jdeme spát. Na
tachometru je 1260km.
5.den středa. Po snídani a sprše
platíme na recepci za nocleh 9€ za osobu včetně bazénu,
prádelny a sprch a už sedíme opět na mašinách na silnici
č.42 směrem Bolzano. Projíždíme krásnou, sluncem nabitou
krajinou, plnou zatáček. Lehká stoupání střídají
klesání. Cestu oboustranně lemují ovocné sady, mohutně
zavlažované systémy, které pozor! místy, a to nejlépe v
zatáčce stříkají na silnici, což z nás nikdo nečeká.
Mohu vřele doporučit, pěkně to probere a pobaví.
Projíždíme město Reva. Je to celkem nuda. Hustý provoz a
pořád na jedno brdo. Jsme ve výšce 1363m.n.m. a postupně
přes Paso de la Mendona (moc pěkné rychlé zatáčky)
sjíždíme do Bolzana, kde hned na prvním Agipu padáme z
motorek a čekáme na opozdilce pro společný průjezd
městem. Italský natural je samozřejmě nelogicky
pojmenován Super senza a stojí 1,07€. Slabší povahy opět
tankují. Po Čertově sedmé cigaretě opět skáčeme do sedel
a jedeme se ztratit v centru, které nás vyplivne na
Brener, což si nenecháme líbit a vracíme se hned
tvrdošíjně zpět, abychom napíchli tu správnou žílu. Daří
se. Je to silnice č.241 směr Caresa el Lago kde chceme
opět šplhat do výšky. Jedeme nádhernou přírodou, kterou
se ještě místním chánovským nepodařilo zabalit do tisíců
prádelních šňůr a obalit mokrým prádlem. Opravdu nádhera
hluboké kaňony. Motorky jdou jako švýcarské hodinky a
počasí jak na objednávku. Co by nám mohlo chybět? Nic.
Nebo přeci? No jasně!!! přece pořádný jídlo. Jak říká
Pavouk “Dal bych si maso s držátkem“, tedy asi kuřecí
stehno nebo tak něco. Já samozřejmě taky, a tak po cestě
stavíme v nádherném kamenném hotelu Gol Caresa, kde
usedáme na zahrádku a žereme řízky s hranolkami. K pití
Radler - pivo řidičů, což je pivo na půl s citrónovou
limonádou. Jak nelogicky a hnusně to možná zní, o to víc
je to dobrá věc. Já to již piji několik let. Osvěží a
neožere, což je na motorce někdy docela dobrá věc. Cena
jídla s pitím pro jednoho asi 13,-€. Po občerstvení opět
nasedáme na motocykly a uháníme serpentinami až do výšky
2240 m.n.m. na Passo Stella. Opět jeden z hrotů Dolomit,
které by měl člověk na motorce navštívit. Holé skály,
obrovská údolí. Jen ta obloha. Začíná se pěkně
zatahovat. Při sjezdu dolů celou cestu až do Cortiny d´Pedzo
prší a kožeňáci zase zdržují s převlíkáním. Hustý provoz
nás nebaví. Docela záběr. Do Cortiny vjíždíme opět bez
XX. Čekáme a někteří opět tankují. Slunce svítí a
nakonec se po SMS opět shledáváme a jedeme dál po
silnici č.51 až na křižovatku s odbočkou doprava, kde
najíždíme do značeného směru Ostereich, kde budeme dnes
večer kempovat ve Falken kempu ve městě Lienz, kde jsme
byli už minulý rok. Na rakouské straně natankuji natural
za 0,94 €. Na tachometru se dočítám údaj 1520km. Do
Lienze jedeme, už zase roztrháni po silnici. č.100 a jak
se později dozvím v kempu, kluci letěli jako urvaní
skoro pořád 160kmh. Já s Čertem dojíždím poslední,
bavili jsme se u benzínky pozorováním ortodoxních
Harleyářů z Německa, kteří své staré vyšperkované stroje
nemohli dostat do chodu a rozjet se z benzínky. Kick
startér u motorky, která hned chcípne než si jezdec
stihne zapnout helmu je fakt kuriozitka. Ale vypadali
cool.
Kemp stojí pro 7 lidí, 4 stany a 6 mašin 42 € a to
bez sprch. Je mi to jedno, sprchovat se budu stejně až
ráno. Horší je, že mi již dochází čisté spodní prádlo a
ručník nestíhá schnout. Ohřívám poslední konzervu a po
jídle jdu spát. Neprší, to je hlavní. Stav tachometru
1550km.
6.den čtvrtek. Po vzájemné
dohodě je další změna trasy schválena a po snídani
sedláme s jasným cílem. Slovinsko, konkrétně jezero Bled.
Jedeme po silnici č.110. Hned po přejezdu bývalé celnice
nás vítá Itálie poměrně odpornou zimou a zataženou
oblohou ze které to zřejmě za pár kilometrů začne
chrstat. Kožkáři oblékají nepromoky, já otevírám topení
a zapínám el. vyhřívání rukojetí. Ostatně již po
několikáté. Je to velmi praktická věc, která se dá
dokoupit i na motocykl, který je o toto zařízení ochuzen
z výroby. Stojí zhruba 1500Kč, což vychází levněji než
doplatek za prášky proti revmatickým bolestem kloubů.
Namířeno máme do Tolmezza, které leží na silnici č.113.
Asi 12km před Tolmezzem snídáme na odpočívadle u řeky.
Zataženo, ale neprší. Na silnici 54 začíná asi po půl
hodině jízdy pršet a to nám vydrží až na Italsko -
slovinskou hranici, kde opět vidíme živé celníky. Před
celnicí Vlasťa s Květou málem bourá do kufru auta, které
jak to tak bývá, z nepochopitelných důvodů a bez blinkru
zastaví. Na mokré vozovce a bez bezpečného odstupu
dostává XX se svým dualem ve zlomku sekundy smyk na obě
kola. Jen díky okamžitému uvolnění brzdy se motorka
rovná a Vlasťa na centimetry toho hňupa objíždí. Že by
ten dual? To jsem kupodivu konečně viděl a musím
přiznat, že mi bušilo srdíčko za ně za oba. Myslím za
Vlasťu a Květu. Celnicí projíždíme bez průtahů a za ní
zastavujeme. Musíme si hned vyměnit pocity ze
zažehnaného maléru. My vytahujeme cigarety, Čert už
zapaluje druhou. Chvilku špičkujeme Vlasťu, ale nevím co
bych dělal na jeho místě. I když mám ABS, možná bych to
RT zase neudržel. Když si člověk vezme tu váhu,
spolujezdec, 3 narvaný kufry, já i on.... Jedeme dál
směr Jesenice, potom odbočujeme na silnici směr
Ljubljana, která nás dovede až na odbočku k jezeru Bled.
Mapu nemáme, držíme se Vlasti, ten už tady byl 2x a zná
i okolí. Při příjezdu do kempu jsou už jen mokré
silnice, což je snad dobré znamení. Uvidíme ráno. Na
tachometru mám 1750km. Jedna noc tady stojí včetně
sprchy 7 € na osobu.(aktuální ceník najdete na
http://www.camping.bled.si nebo
http://www.bled.si)
Takže všude stejně. Po rychlé koupačce v jezeře (voda
termální teplá cca 25stupňů a krásně průzračná) jdeme na
večeři. Měním 20 € a dostávám asi 4500 těch jejích
Tolarů. Ceny jsou tu nevyzpytatelné, Pivo točené 400St,
velká pizza 1000,- ale řízek z hranolkami 1800,-.
Přežíráme se. Nakolik je Slovinsko slovanský národ, po
pokusu o objednání pokrmů v češtině se opět uchylujeme k
němčině. Je to jistější, i když vrchní mluví jak Tatar.
Já se ještě před spaním jedu sám projet po okolí. Nepil
jsem a je konečně teplo. Jedu jen v džínsách s
neoprenovými nákoleníky a bundou s chrániči. Helma je
samozřejmostí. Po západu slunce je však rychle zima a
prchám za ostatními do hospody. Pokecáme, Čert vykouří
30, já 5 cigaret a jdeme spát.
7.den pátek. Ráno někteří
snídají, někteří kouří a já jsem rád, že po hygieně
stihnu sbalit svoje věci. Zásoby jsem už všechny snědl a
přesto mám stále málo místa. Někde dělám chybu. Nicméně
po zaklapnutí posledního víka kufru sedáme a opouštíme
kemp, abychom ještě před cestou do rakouského
Klagenfurtu natankovali a tak se zbavili posledních
slovinských peněz. Litr Naturalu stojí 184,70 sl.Tolarů.
Při tankování přešvihnu o dost peníze, chci doplácet
eurem, pumpař mávne rukou a nechává mi to zdarma. Nejde
o peníze, dělá to asi 8 korun. V Česku by mi to ale
neprominul asi nikdo. Pavouk si ještě jede koupit
nášivky a samolepky pro jeho japonský cirkus na kolech a
my zatím kontrolujeme poprvé od odjezdu, tedy po 2000km
tlak v pneumatikách. Zjištění je zajímavé, všichni
špatně. Místo mých 2,7 vzadu vidím jen 1,8. Přední kolo
na tom je podobně a to ten dusík měl vydržet déle.
Dáváme to do pořádku a vyrážíme. Před skutečným odjezdem
ze Slovinska nás Vlasťa ještě zavádí na jezero
Bohinskoje, kde se s Pavoukem okamžitě vrháme do vody.
Krásně čistá voda a sluníčko se prostě nedá ignorovat.
Výběrčí parkovného nás nechává být, děláme asi rámus a
on má rodinu a strach. Fotíme se postupně u odlitku
kamzíka a potom nasedáme a kopeme do vrtule, teď už ale
skutečně doopravdy. Květa ještě převezme od Čerta kameru
a točí Vlasťovi přes rameno za jízdy. Doufám, že to bude
k dívání. Včera to samé dělal Čert, když ho Radek vzal
obráceně na R-ko a projížděli jsme pomalu celá skupina
městečko, jak jsem koukal, nedopadlo to špatně.
Do Kottmansdorfu přijíždíme kolem 14 hodiny tak, jak
jsem předem dohodnutý se svým dlouholetým kamarádem
Charlym. On se však někde zdržel, tak se o nás postarají
v recepci na jeho firmě. Po jeho příjezdu máme v sobě
již nějaké to pivko a tak pokračujeme na místním
hostinském statku bohatou večeří s kompletním servisem.
Vždyť už jsme to všichni potřebovali. Samozřejmě jsme
zváni, takže ani jídlo ani pití neplatíme. Je nás 7
hostů, trochu ho lituji, ale co chtěl, to má. Unavení a
s plnými bříšky zalézáme do spacáků.
8.den sobota. Ráno se
probouzíme do krásného dne, plného sluníčka škoda, že
Čertovi napuchlo oko a nic z toho nemá. Patrik má večer
práci na Moravě, Radek je čerstvě zamilovaný a tak tedy
spolu s Čertem sedají všichni tři na své motorky a
opouštějí nás. Jedou domů. Nevadí, poradíme si sami. Já,
Pavouk a Vlasťa s Květou jsme dopoledne vyzvednuti na
firmě Charlym a jeho ženou Irmou a jedeme asi na 200km
dlouhou vyjížďku okolo Klagenfurtu. Charly sedlá Harley
Davidson Heritage Softail Custom/95´a Irma Yamaha Drag
Star 1100/99´. Po cestě se ještě přidává Klaudia na
Honda Shadow 125, a další Charlyho kamarád se synem na
Harley. Jedeme na Faakersee, kde se již připravuje
největší sraz Harleyů v Evropě, poklábosíme s dalšími
rakušáky a uděláme pár fotek. Odpoledne ještě nějaké to
pivko u Charlyho doma a potom spánek.
9.den neděle. Ráno hnusné
probuzení do deště, společná snídaně pod alpskými
vrcholy v mlze a potom odjezd domů. Prší až ke Grazu,
ale potom se opět rozjasní. Po cestě si Květa vyzkoušela
roli spolujezdkyně na RT i Venture. Závěr je že se to
nedá srovnávat každá moto je o něčem jiném. (neoficiálně
1.XX, 2.Venture, 3. RT). Přes Wien a Mikulov do ČR, tam
už je to pohoda. Škoda jen, že za Brnem začíná hustě
pršet a leje až do Prostějova. Vlasťa se zdržel s Květou
v Mikulově tak tedy letíme deštěm s Pavoukem sami. Máme
dobré gumy tak to jde pořád kolem 150kmh. V 17:00 jsme
doma. Na tachometru mám 2700km.
Na závěr musím jenom doplnit, že celá
dovolená mě přišla na necelých 7000,- českých korun.
Spotřeba benzínu byla vynikající, jel jsem na průměr
5,2 litru 100km.(XX jelo kolem 6 l/100km, Venture 7,5
l/100)
Příští rok plánujeme cestu až na Nord Cap, což je
ještě asi 800km severně od polárního kruhu a jestli
všechno vyjde jek plánujeme, tak potom asi napíši pár
řádků i o tomto výletu.
Cyril.
|
