|
Takže znovu u počítače a dovolená nenávratně za námi. Letos jsme se
vydali jak jinak než opět do Skandinávie. Tentokrát
však již ne jen na západní cíp ale pěkně se vším
všudy.
účastníci: Cyril a Eva
K1200LT
Pavouk a Martina R1100RT
Petr a Zuzana
R1100RT
Patrik
R1100GS
Celkem tedy sedm lidí, což je jak se později ukazuje naprosto optimální
počet. Plánovaná trasa Česko, Polsko, Litva, Lotyšsko,
Estonsko, Finsko, Norsko, Švédsko a Německo.
1.den 287 km.
Česko – Polsko
Vyrážíme hned po obědě 10.6. 2004 z Prostějova, abychom se
postupně slezli a dokonce se nám to po několika
pokusech daří. Petr se Zuzanou mají trochu zpoždění,
jedou totiž poprvé na takovou dovolenou a ladí
detaily do posledního okamžiku.
Vše se daří a po vypití kávy v Mohelnici na JET–ce
konečně na druhý pokus Petr se Zuzkou přijíždí,
tentokrát dokonce i s mobilem, který před tím
zapoměli doma. Nikdo nikomu nic nevyčítá, jsme v pohodě
a v klidu, není důvod stresovat.
Přes červenohorské sedlo sjíždíme do Jeseníků abychom přes Zlaté
Hory vjeli do země kde se ještě domluvíme jakž takž
česky – do Polska.
Projíždíme tuto zem bez velkého obdivu, dokonce chytáme obrovský slejvák
který předznamenává vichřice takové razance, která
všechny, nejvíce však LT 1200 téměř odfoukává ze
silnice. Jediná záchrana autobusová zastávka – vjíždíme
dovnitř i s motorkami co to jde
a nepohodu přečkáváme zde. Pokračujeme směr
Opole , dále Czestochowa a blízká jezera, kde nacházíme
kemp a rozbíjíme tábor. Eura nám mění v nedaleké
restauraci za zlodějský kurs
ještě o něco horší než u nás někteří naši
krajani němcům. Jinak recepce samozřejmě nefunguje.
Před půlnocí nás jde upozornit jeden opilec, který seděl před tím v naší
blízkosti u kiosku, že musíme jít zaplatit šéfovi
kempu poplatek do vzdálené hospody, nebo že přijede
policie a zavře nás a nebo se stane ještě něco horšího
a významně u toho mrká ožralým okem. Cyril s Patrikem
odcházejí tedy do místní hospody vedeni tímto
individuem, kde nakonec platí útratu za pár opilců včetně
majitele kempu, který potom končí večírek se slovy,
že už je to dobré a že nemusíme nic platit, že nám
to odpouští. Prostě zloději. Útrata asi 30 euro za
4 stany se dá přežít, jen nemuseli lhát a vyhrožovat.
Jinak kemp celkem o.k. žádný velký provoz takže ještě
čisto.
Bacha na komáry!!
2. den – 568km. Polsko
Ráno se probouzíme do pěkného počasí a po snídani z vlastních zásob
sedáme na mašiny a vydáváme se po trase Piotrkow
Tryb.,Stojec,Lomža až do Raigrodu kde v útrobách
lesa nacházíme celkem slušný kemp. Zde se dnes poprvé
nedá platit kartou ale zase poprvé berou eura. Cena za
všechny 13 Euro. Večer ještě jdeme po sprše na
pivko do místní hospody a první kapky deště chytáme
pod deštníky místní restaurace. Pivo docela dobrý,
jen by mohla být pěna. Hospodský to jak ukazuje umí
natočit i s pěnou jak v česku, ale jak říká,
Poláci o to nestojí. Pijeme tedy to co ostatní Poláci
a nediskutujeme. Dnešní den jsme jeli v ohromném
prachu, chvilku v dešti, ale popsat polské dálnice
prostě nejde. Jsou na nich z nenadání semafory s příčným
směrem, párkrát jedou uprostřed koně, krávy po příkopech
a provoz jak se komu zachce.
Polsko je země malých osobních aut a kdo chce vypadat jako machr koupí
si jakoukoliv Audi. Všude špína a bordel, hlavně na
benzinkách máme
strach použít záchod, voda neteče ani z jednoho
kohoutku.
Zato vše co má něco společného s církví je nové, opravené nebo
v rekonstrukci. Prostě hnus jako všude. Vira v boha
je věc k závidění - dar, ale církev jako
instituce je shnilá a zapáchající. Také jako všude…
Cyril s Evou mají hlad a chtějí již něco jiného než konzervy,
Pavouk starý kamioňák tedy radí a ne špatně. Držková
polévka v bufetu u benzinky se polsky řekne:
Flaky voluove a chutnají perfektně. Včetně dvou
housek stojí v přepočtu 30 Kč.
Silnice jinak celkem dobrý, je vidět že se snaží, smůla však přichází
ve chvíli kdy dojíždíme na zlom hotového a rozdělaného
úseku výstavby silnice. Je pravda, že někde to přeci
skončit muselo. No prostě strašný, oba pruhy jenom
štěrk a písek, bordel a hnus. Cyril s LT má o zábavu
postaráno a ani pro ostatní to není nic moc,
protože provoz poměrně hustý a nevypočitatelný.
Patrik na GS jede jediný v pohodě.
3.den – 561 km. Polsko
– Litva – Lotyšsko
Ráno rychle balíme stany a za krásného i když trochu chladného
probouzení přírody jedeme směr Augustow a Suwaeki k litevské
hranici. Zde již nikdo než Pavouk nikdy před tím
nebyl a máme trochu strach, protože po příjezdu na
celnici jednoho z bývalých států CCCP jde člověku
trochu mráz po zádech. Vše zdevastované, oprýskané
fasády a podezřele prázdná parkoviště i budky z kterých
ještě dýchá duch předešlých dob, kdy se přes
tento shluk budov dostávala auta i lidé po velmi dlouhých
a strastiplných mukách vystátých front a nekonečných
razítkových procedur.
Uniformy v jediné obsazené budce nám kontrolují občanky a pasy a
odjíždíme směr vnitrozemí. Cyril škrtá spodkem LT
o zpomalovací retarder ale ani tak nás již nic nezadrží
a my vjíždíme
do Litvy směr Marijampole. Docela dost nás bombarduje
silný boční vítr, který na ničím nechráněné
silnici dělá s našimi motorkami opravdové divy.
Z Litvy máme průběžně lepší a lepší pocit, nová silnice se
vyhýbá všem obcím, takže nic nebrzdí provoz. U
cesty stojí tak jako potom i v dalších dvou zemích
trhovci s ovocem nebo zeleninou, pouze snad s tím
rozdílem, že každý prodejce má jeden, maximálně
dva košíky zboží. A stojí od sebe vzdáleni asi
10km. Samozřejmě kravičky a pole, občas koníci. Země
je však čistější a spořádanější než Polsko. Při
příjezdu do Kaunasu proti nám i s námi jede stále
více motorek a my potom s udivením zjišťujeme,
že tento víkend je největší motorkářský sraz
který Pobaltí zná. Po Pavoukově dohodě s jedním
místním motorkářským gangsterem,který se s ním
(rusky) dává do řeči na jedné benzince provádíme
změnu plánu a v závěsu následujeme asi patnáctičlennou
bandu, směřující k centru dění. Projíždíme
Kaunasem tak jak bývá zvykem i v česku tzn.mezi
auty ve třech stojících zacpaných pruzích.Dnes tady
mají motorkáři veškerá privilegia. Dovnitř se ani
nepokoušíme dostat, vstupné je 50 Euro a již je tady
asi 15.000 účastníků a stále přijíždějí další.
Pro Chopperáky by to byl určitě krásný zážitek,
my však máme jiný plán. Přesto naše BMW a MPZ-ky
budí zasloužený obdiv. Jinak motorky účastníků
jsou na stejné nebo srovnatelné úrovni jako v česku.
Pouze je zde hodně teenagerů se skůtry, které v této
zemi nemusí mít ani SPZ ani blinkry. Různé přestavby
a td. Odpočíváme a čekáme až se uvolní zpátěční
cesta ven z města, potom prcháme. Je teplo takže
rychle ven na otevřenou zem směr Šiauliai.
Vjíždíme do Lotyšska a za postupně se kazícího počasí dojíždíme
již v dost hnusném dešti a díky objížďkám a
Cyrilově zbrklému přejetí správné odbočky úplně
do neznámého a neplánovaného města Sigulda, kde
Pavouk u místní motorkářské hospody zastavuje u
tvrdých chlapíků v kůži, aby se rusky zeptal
na nějakej ten kemp a tak.
Vystupuje jeden a dívá se na naše značky a potom zcela v pohodě
podává nám všem po jednom ruku a česky zjišťuje
co potřebujeme. Je to člen místního motorkářského
klubu a mimo to zaměstnanec české ambasády v Lotyšsku.
Jezdí na bahenní pumpě CX ale 750. Je to snad první
motorka kterou jsem viděl s CD číslem. Jeho lotyšský
kamarád na VL
1500 nás potom dotáhne až do kempu. 1 motorka, 2
osoby a 1 stan stojí 7 Euro. To není tak zlé. Večer
přijíždí onen "ambasador" se svou ženou a staví stan
vedle našich. Kupuje pivko a besídka může začít.
Postupně odpadáme do stanů, pouze Patrik a Pavouk s naším
novým sousedem neví co je únava. No uvidíme ráno.
4.den – 332km. Lotyšsko
– Estonsko
Tak jak se dalo čekat, ráno se probouzíme do začínajícího deště. Ještě
se nám daří za akceptovatelných podmínek sbalit
stany a zavazadla, ale potom už chčije a chčije.
Náš nový známý s manželkou (nechci je bez jejich souhlasu jmenovat) nás
zvou do své oblíbené motorkářské hospody, kde jsme
je včera poprvé viděli na snídani a ranní kávičku.
Platí za nás. Diky.
Potom s námi ještě jede
kus směr Riga kde bydlí. My se však odpojujeme a dáváme
se objížďkou jiným směrem, protože náš další cíl
je se podél moře - ridského zálivu dostat nejdříve
do Pärnu a potom do estonského Tallinu. Počasí se
postupně začíná umoudřovat a do talinského předměstí
kde má dle Šišových údajů být kemp již vjíždíme
za krásného sluníčka. Kemp je opravdu tam kde jsme
ho čekali a za stan platíme po Pavoukově domluvě s personálem
včetně motorky a dvou osob 5 Euro. Prostě super, všechno
dostává hned veselejší barvy. Silnice až asi na
30ti kilometrový úsek ve výstavbě naprosto super,  všude
pořádek a čisto jako v Německu nebo u nás, lidé
v pohodě. Konstatujeme že pobaltské země udělaly
velmi dlouhý krok kupředu a opravdu nezbývá než před
nimi smeknout. Naprosto nejhorší dojem zanechalo
Polsko.
5.den – 309km. Estonsko
– 80km trajekt moře – Finsko Helsinki
Ranní špatnou náladu způsobenou probuzením do docela dost pošmourného
dne ještě umocňuje zatím nejnižší teplotní
rekord, teploměr na LT ukazuje zatím nejméně za
celou dobu, necelých osm stupňů nad nulou. Projíždíme
dost přecpaným Tallinem, ale naštěstí poměrně
snadno nacházíme celkem dobře značený přístav.
Jednotlivé terminály jsou od sebe dost vzdáleny a nakonec zjišťujeme,
že stojíme sice pěkně v řadě, ale na blbým místě. Přejíždíme tedy na terminál 4
odkud pluje v dohledné době něco do Helsinek a
nakonec se nám daří zakoupit loděnku na super
Katamaran, který je sice o něco dražší než ostatní
lodě, ale jak potom zjišťujeme o mnoho rychlejší.
Je kupodivu, že v Estonsku na přepážce neumí
ani Rusky ani Německy, takže Cyril musí oprášit
svoji Angličtinu, kterou nikdy neuměl. Nakonec tak to
je s dorozumíváním
až na pár výjimek i v dalších dnech. Cesta
katamaránem trvá z Tallinu do Helsinek
hodinu a půl, což je super. Zuzka má trošku
mořskou nemoc ale přežije to. Motorky nám v podpalubí
vážou námořníci celkem zodpovědně a tak tedy když
jsme znovu vpuštěni do podzemí těsně před vyloděním,
jsou naše motorky v pořádku. Pouze ještě
zkontrolovat jestli je vše na svém místě, protože
vaky na kufrech ani tankvaky nikdo nedemontoval. Na LT
je ještě třeba vyzkoušet zda popruhy vedoucí přes
sedlo nepoškodily elektrická vlákna pro vyhřívání
sedadla. S pozdější reklamací u lodní společnosti
by měl asi člověk smůlu. Pokud by i takto vůbec něco
vymohl. No vše O.K. hurá na pevninu!!!!
Finské přivítání však není vůbec takové, jaké si ho asi každý z nás
představoval. Zacpané město a déšť jako z konve.
Po pár kilometrech stavíme na obědě v bufetu, někdo
konzervuje, někdo jde konečně na kus flákoty do
bufetu. Prší stále a tak nezbývá než pokračovat dál.
Protože naše trasa jak později zjišťujeme není
vlastně vůbec připravená, uhýbáme nešťastným
omylem před helsinskými severními jezery na západ,směr
Seitseminen
Kuru kde se nám však naštěstí již při
svitu sluníčka daří pronajmout typickou skandinávskou
„chatu“ se saunou a vším co k tomu patří za
80 Euro pro všechny za noc. Patrik jako starý saunový
specialista který ji jako jediný z nás má i
doma ji uvádí do provozu a my potom společně vychutnáváme
teplo a zimu. Unaveni padáme do spacáků s přáním,
aby zítra již konečně nepršelo. Hlavně abychom neměli
z té sauny zítra ráno bílý jazyk!
6.den
395km
Finsko
Ráno
se skutečně probouzíme do slunného dne a vše tedy
okamžitě začíná mít optimističtější rozměry.
Teplota není nikterak vysoká, tedy ideální na
motorku.
Uháníme
po narychlo naplánované trase silnic II.a III. třídy
krásnou krajinou, žádný provoz, no prostě opravdu nádhera.
Po cestě zastavujeme tak jako velmi často dle poutačů
na kulturní a architektonickou pozoruhodnost u jednoho
ze skanzenů. Fotografie možná přiblíží atmosféru
té doby jen velmi vzdáleně, ale přímo na místě si
člověk řekne, že by v té tvrdé a kruté době
asi opravdu nechtěl žít. Vše velmi malé a stísněné.
Museum je zavřené, tedy nakukujeme skrz okna. Po
objektu mezi dřevěnými domky samozřejmě chodíme,
nikdo na nás odnikud nekřičí.
Dále
po cestě potom zastavujeme u různých zajímavostí
jako je třeba cesta která vede do vody – tedy nikam,
samozřejmě je to
pro skládání lodí z autopřepravníku.
Vypadá to však zajímavě. Jinak ještě nikdo z nás
neviděl ani jednoho soba, pokud nepočítáme výstražnou
dopravní značku. Po cestě ještě navštěvujeme
venkovní „zvonové“ muzeum, kde si každý může
vyzkoušet udeřit do čeho chce. Průvodní hlas opět
ve všech světových jazycích – čeština zase
nikde.
Jedeme
pořád na sever a večer nakonec stále ještě za světla
přijíždíme do městečka Kärsämäki, kde se ubytováváme
v kempu „Suomela“ Provozuje ho starší němec
s finskou manželkou, takže s ním klábosíme
a dovídáme se spousta užitečných věcí pro další
dny. Chatky pocházejí snad již z předminulého
století, ale jsou udržované a vevnitř velmi útulné,
dokonce s vlastní lednicí. Za 10 euro na osobu
bychom takovýhle komfort nedostali ani v česku. A
to máme za rohem k dispozici velikou společnou
kuchyni „Stodolovitého“ typu, kde večer Pavouk
rozehrává koncert na plotně a dělá všem co si
koupili to správné naložené masíčko výborný
bifteček. Po pár pivečkách potom padáme do spacáků
a těšíme se co přinese zítřek. Snad to opět vyjde
s počasím. Patrik ještě tento večer ohlašuje
svoje rozhodnutí, že se na polárním kruhu od nás
odpojí a bude pokračovat sám na Nord Kapp. Je to jeho
rozhodnutí a nikdo mu nebrání. Myslet si o tom samozřejmě
může každý co chce.
7.den
454km cesta na polární kruh
Ráno
vstáváme do celkem zataženého dne, ale hlavní je,
že neprší. Vzhledem k tomu že dnes chceme dosáhnout
polárního kruhu, se po snídani moc nezdržujeme a
hned po sbalení věcí, rozloučení s majiteli
kempu vydáváme na cestu. V místním obchodě ještě
děláme nezbytný nákup a hned potom vyjíždíme směr
Rovaniemi. Ještě při výjezdu z městečka se
zastavujeme dle doporučení majitele kempu u místního
novodobého kostela, jak jinak než komplet postaveného
ze dřeva. Jdeme dovnitř, kde nám i místní správce
ochotně, až vlezle vypráví o jedinečnosti a hlavní
výhře v soutěži o architektonicky nejodvážnější
církevní stavbu v evropě.
Odjíždíme
bohem zcela nedotčeni a noříme naše motocykly do
lesního porostu. Zde již začíná vegetace podobná
tundře – nízké a zkroucené porosty. Zde se nám
konečně daří na vlastní oči vidět živého divokého
soba. Je trochu vypelichaný a podvyživený, no prostě
taková městská hujda ale konečně alespoň něco!
Krajina
ubíhá, a když kolonu vedoucí pavouk postupně zrychlí
na 140kmh, máme okamžitě v protisměru policejní
auto. Jako by nás odněkud sledovali. Aby situace
nebyla až zas tak moc jednoduchá, hned o pár stovek
metrů dál nás staví policista na Yamaha FJR 1300. Máme
obrovskou radost, protože jsme nejvyšší povolenou
rychlost překročili o 40km/h a to se ve Finsku trestá
přibližně 15.000Kč. No super.
Hned
po našem zastavení nás zezadu dojíždí ono polis
auto které nás před minutou míjelo. Abychom to měli
úplně pojištěné, během pár minut přijíždí na
místo další policejní auto, tentokrát však již
celý krásný Anton, kterým se v případě že
se jim něco nebude líbit povezeme na „místní“
stanici finské „VB“. Nevím kde se tady všichni
vzali, jsme totiž docela v pustině a v obou
směrech je to k civilizaci (domek s kozou)
minimálně 60km. Okamžitě jsme všichni ve střehu a
dle námi dohodnutých pravidel nikdo neumí ani slovo
jinak než česky. Motopolicajt obchází mašiny a hlásí
vysílačkou kolegovi co sedí za námi v osobním
autě že jsme „Czech Republic“ a docela nás uklidňuje,
že již trochu opadl jeho ztuhlý a nepřístupný výraz.
Všichni řidiči musíme vykonat dechovou zkoušku na
alkohol, což není problém, nikdo nic nepil a zbytkový
alkohol je vyloučený. Kontrola dokladů všech, včetně
našich holek O rychlosti nikdo z policistů nemluví a
tak když z ničeho nic odjíždí anton, začínáme
být docela silně v pohodě. Cyril se ptá řidiče
osobního hlídkového vozu o kolik můžeme překročit
nejvyšší povolenou rychlost a dostává se mu odpovědi
že o nic. Policajt se však přátelsky usmívá a mrká
okem, takže buď je to buzna nebo trošku přece jenom
přidat můžem. Nic méně nás však nakonec pouští
bez pokuty a bez varování. Takže v pohodě. Každý
si motorkářského policistu asi 20x fotí, takové FJR
z nás asi ještě nikdo nikdy neviděl.
Asi
160km před městem Rovaniemi zajíždíme u městečka
Podasjarvi do místního skanzenu, který je v lese.
Vstupné 1euro včetně mnohajazyčného průvodce je
skoro zadarmo. To prostě nemá obdoby. Eva vede exkurzi
a překládá z německého průvodce, mimochodem
velmi přehledně a srozumitelně sestaveného. Je to
velký a rozsáhlý areál s mnoha dřevostavbami,
od boudy pro služku po velkou kuchyň stravující 30
lesních dělníků. Všechny domy jsou plně vybaveny a
na stolech dokonce leží věci osobní potřeby od brýlí
po motlitební knížky. Vstupujeme do komory plné
motorových pil všech období, podle roku výroby. Stříbrné
nádoby nebo starožitné písemnosti, prostě vše. V Česku
by toto muzeum fungovalo v této podobě asi 5
minut, než bychom si ho sami pěkně rozkradli. Alespoň něčím
jsme slavní…..
Pokračujeme
dál a přijíždíme na polární kruh do Finského města
Rovaniemi. Dojíždíme k tzv. Santa Parku, který
nás vítá snad všemi jazyky.
Atrakce
– centrum pro děti a zábavu je ještě zavřené,
stejně bychom tam nešli, musíme začít hledat ubytování.
Jsme unaveni a Paťas se chystá odpojit a pokračovat
na Nord Kapp.
Po
odpojení Patrika jedeme narychlo hledat ubytování,
ale jsme celkem překvapeni vysokou cenou místních služeb.
No nic jsme na polárním kruhu, to bude něco stát.
Nakonec se nám podaří najít ubytování zcela mimo očekávání.
Dřevěná obrovská vila s komplet luxusní výbavou,
která je normálně určena hlavně pro japonské
zbohatlíky. Vše je napsáno japonsky, jedna noc stojí
20 euro na osobu, ale je k dispozici od sauny,
venkovního i vnitřního krbu, koupelen atd. atd. Ještě
večer se nám daří spustit požární hlásič, když
při topení v krbu mačkáme různé knoflíky na
odtah kouře a stále se nedaří až již není v hale
vůbec nic vidět. No všechno dobře dopadá a my jdeme
do peřin. Ano do peřin. Prostě servis který by u nás
stál 2500kč za noc. Tady stojí 20euro – 650Kč. V sousedství
našeho domu stojí právě dokončený pravý nefalšovaný
finský srub, jsme z něho uchváceni. Nádhera nádhera
nádhera!!!!! Jdeme spát a ráno již bez Patrika po snídani
mažeme do Švédska.
8.den
Finsko – Švédsko celkem 482 km
Ráno
se probouzíme do zataženého dne, ale již nás to
celkem nepřekvapuje. Patří to ke Skandinávii ale vůbec
to nekazí krásný dojem z dovolené. Pavouk vybírá
cesty 3.třídy, abychom viděli také něco z vnitrozemí.
Cesty zde nejsou právě v nejlepším stavu a tak
tedy jedeme max. 80km v hodině. Úplně to stačí,
je na koukat.Jak již bylo zmíněno, jedeme teď 3
motorky, Paťas na GS je právě na cestě k Nord
Kappu. 
Celý
den probíhá bez deště a k večeru nacházíme pěkný
kemp u města Norsjo. Kromě dvou obytných vozů s Němci
je zde prázdno, ale vše otevřeno a funkční.
Telefonujeme z erárního telefonu v „kulturní místnost“
na uvedené kontaktní telefonní číslo a
„anglicky“ domlouváme se správcem kempu naše
ubytování. Po jeho příjezdu bereme dvě chatky za
celkem 79euro. Cena za 6 osob celkem akceptovatelná.
Chatky pěkné a vybavené. Po večeři jdeme spát. Je
tady pěkně. Jezero a loďka volně k dispozici.
Pavouk neodolá a musí ji ještě vyzkoušet.
9.de
n Švédsko 363km
Ráno
se hned po snídani dle předběžného plánu ještě v kempu
vynořuje Paťas a po kafíčku které si ještě při
jeho vyprávění o cestě na sever dáváme, vyrážíme
po drobných provizorních opravách na jeho GS dále.
Paťas je vyčerpaný a dost zmrzlý, ale jede.
Článek
o cestě na Nord Kapp Patrik slíbil že dodá sám, takže
se nechte překvapit.
Jedeme
opět po silnicích 2.a3. tříd, naprosto nádhernou
krajinou, kterou dokonce dost velkou část dne konečně
rozveseluje sluníčko. Zima není a tedy pohoda.
Dokonce již opět vidíme na silnici stáda sobů. Na
odpočívadlech necháme do našich útrob opět
spadnout část zásob a po příjezdu do města Strömsund
hned po nezbytném nákupu pečiva a piv nacházíme
kemp hned u jednoho z početných jezer. Paťas nemá
platební kartu a zde opět naráží na problém. Nikdo
nechce přijmout jeho Eura. Nakonec po bezvýsledném
popojíždění a hledání možnosti ubytování za
euro nebo zadarmo v blízkém okolí přijíždí
již trochu za šera (větší tma nebude) za námi do
kempu a staví stan skrytě za našimi chatkami. Snad nás
nikdo neobjeví.
Z počátku
jsme Patrikovi pomáhali s platbami kartou střídavě
všichni, ale nikdo z nás si již teď nechce
dovolit riskovat konec kreditu platbami i za něj, protože
karty mají limitovaný týdenní výběr a nikdo z našich
dvojic nepočítal s třetím člověkem. Teď již
je to ale asi stejně jedno a příště se mu to snad,
pokud někam pojede nestane. A toto je poučení i pro vás
ostatní, kteří plánujete podobný výlet. Švédsko
je sice členem evropské unie, ale není povinno brát
platby v Eurech.
Co
se týče platebních karet, nejlépe se až na dva případy
v supermarketech osvědčila karta Master Card.
Maestro odmítli téměř ve 40%.
10.den Švédsko – Norsko
407km
Ráno
balíme a opět usedáme na naše krásná a spolehlivá
BMW. Paťase nikdo nechytila,ušetřil tedy krásných
95 SEK za nocleh. Počasí je jako stvořené pro jízdu
na motorce – není zima ani vedro, svítí sluníčko,
silnice super a příroda se nedá popsat, ta se musí
vidět.
Jedeme
jako ve snách a na vrcholcích hor, které se postupně
z plochých plání začínají šplhat do výšky
vidíme sníh i obnažená pásma bez vegetace.
Začínáme
vážně uvažovat o prodloužení výpravy a díváme
se do mapy na případnou aktualizaci trasy. Nakonec je
rozhodnuto, jedeme i do Norska.
Ještě
týž den přijíždíme do norského města Trondheim a
po těžkostech s platbou eury rozbíjíme stany v kempu
vedle dálnice. Není provoz a tak to nevadí – dálnice
je stejně ukryta za 5m vysokým valem. Po večerním
posezení u lahve Bourbonu jdeme spát. Je krásně a na
déšť to nevypadá.
11.den, neděle, Norsko – Norsko
391km
Ráno
se probouzíme do sluncem zalitého dne, tedy opět O.K.
Vyrážíme směrem do hor a proto jsme nuceni dát zavděk
silnicím 2.a3. třídy. Jak se později ukazuje,
strejda Pavouk nemohl vybrat lepší trasu. Počasí se
postupně kazí ale na průběh trasy to nemá žádný
vliv. Postupně projíždíme nejkrásnějšími úseky.
Teplota na vrcholcích hor dosahuje pouhých 7.5 stupně
a samozřejmě musí začít i pršet. Jako kuchyni dnes
použijeme autobusovou zastávku, nikomu to nevadí. Řidiči
traktoru a jednoho auta co projíždí okolo si nás
pouze zvědavě prohlížejí a po zjištění skutečnosti
že zde neobědvají teroristé nás míjejí v klidu
který k této nedělní náladě patří.
Již
za sucha dojíždíme do kempu „Stöa“ kde nás na
recepci vítá starý manželský pár. Platit můžeme
pouze norskými korunami. Karty neberou vůbec, hotovost
je opět pryč. Cena jedné chatky 300 NOK. Jsou to mrňavé
boudy vybavené vařičem, stolkem a 4 postelemi. Kemp
je zaplněn asi z 10% takže máme klid a večeři
již dlouho nepovídáme a jdeme spát. Dnes jsme najeli
téměř stejně kilometrů jako obvykle, ale v horách
a na mokru, místy i v dost nepříjemné zimě a
vlhku. Chatky mají tak jako v každém kempu funkční
elektrické přímotopy, takže se usíná velmi příjemně.
Do stanu by se dnes asi nikomu nechtělo. Uvidíme co ukáže
zítřek.
12.den
pondělí, 536km Norsko – Švédsko
Ráno
opět přijatelná okolní teplota 12 stupňů. Hned po
snídani sedláme brambory a vydáváme se na zrychlený
přesun do Švédska. Motorky fungují bez závad, ani
Patrikovo GS už nezlobí. Měl špatně utažený kulový
čep na Teleleveru který se neustále po pár desítkách
kilometrů povoloval a trochu si také stěžoval na práci
převodovky.
Po celodenní
jízdě již v pohodových teplotách okolo 17 stupňů
přijíždíme díky Pavoukově dobré orientaci do přímořského
kempu, který známe z loňska. Zde již hovoří německy,
takže si bez problémů pronajímáme tu samou chatku
jako naposledy. Cena na osobu 650 našich korun. Ještě
provádíme nezbytný nákup
-
konečně nějaké to pivečko a klábosíme pozdě
do noci. Hlavně my chlapi. Holky po vydatné sprše a
teplém jídle dávno zalehly a spí a spí a spí….
13 den Švédsko
– Německo 297km
Ráno
se za pěkného počasí vydáváme na místní pláž
udělat nezbytné fotografie a mrknout na moře, co je
nového a vydáváme se zrychleným přesunem na trajekt
do švédského Trelleborgu. Po cestě nás čeká tak
obrovský příděl dešťové vody, který nemá
obdoby. Nebe se zatáhne až je úplná tma a voda padá
proudy tak silnými, že i auta jedou po dálnici maximálně
70km/h. Nakonec se nám však po dost riskantní a rychlé
jízdě daří vyjet z pod tohoto mraku a my pokračujeme
dál.
Zažíváme
ještě (dnes již veselou) příhodu
se švédským policajtem na motorce. Právě když
se nám totiž daří v zúženém úseku dálnice
ve výstavbě překračovat nejvyšší povolenou
rychlost asi o 35km/h, nedaří se policistovi na BMW
K100RT zastavit Petra se Zuzkou, kteří ho prostě nevnímají
a jedou jako by se nechumelilo. Nakonec se to ochránci
zákona nějak daří a předjíždí nás zleva.
Petrovo RT-čko zastavuje. Policajt je dost vzteklý. Po
Petrově klidné a stručné odpovědi „dobrý den“
na několikasekundový policejní monolog
už jen něco zamumlá a ukáže na zpětná zrcátka,
že jako aby je Petr víc sledoval.My ostatní čekáme
na nejbližší benzince a čekáme na Petrův příjezd.
Nakonec je vše O.K., zase jsme měli štěstí.V
Trelleborgu čekáme ve frontě na Trajekt, trochu prší
ale nálada dobrá. Loď dobrá, moře klidné, výhled
super. Motorky si vážeme pro jistotu sami, nikdo nás
na to ale neupozornil. Kdybychom očekávali stejný
servis jako u skandinávských společností které na
toto měly vyškolené lidi, měli bychom asi někteří
po motorce. Zaměstnanci se jich ani nedotkli, jen nám
pohodili na palubu nějaké špagáty, které ani náhodou
nepřipomínali stabilizační kurty. Východní Němci
nezapřou svoji komunistickou minulost, ani svoji línou
hodně rozšířenou současnost. No prostě něco jako
u nás.
Vyloďujeme
se v Sasnitz, a okamžitě se vydáváme hledat kemp.
Nikde není pořádně nic značeno a když se nám
omylem konečně podaří najít honosný kemp, jsme opět
v socialismu. Žádná chatka, pouze vlastní stan,
cena normální. Jednání správce kempu o.k. Jen místní
celoroční kempista „Genose X“(soudruh X) nám hned
od počátku ukazujeme, kde nesmíme postavit motorky
protože on to má pronajato celé i s tím trávníkem
a potom nás ještě asi hodinu hlídá za záclonkou
stanu než jde spát. Asi bývalý funkcionář…. Není
si tady v kempu ani na co sednout, bereme z erární
kuchyňky plastové židličky, abychom se mohli alespoň
najíst a napít. Záchody celkem čisté, jinak hnus.Je
to ale asi to nejlepší, co pro nás mohli místní
soudruzi udělat.Ani nám potom totiž tolik nevadí, že
končí dovolená a my se dokonce poprvé za celou dobu
začínáme trochu těšit domů.
Usínáme
a víme, že pro nás prakticky dnešním dnem končí
to pěkné, pobaltsko-skandinávská dovolená.
14.
– 15. den Německo – Česko
584km
+ 320km
Přes
Německo již jedeme na ujeté kilometry a snažíme se
co nejrychleji dostat do Česka. Žádné zvláštní zážitky
nás již po cestě nečekají, pouze Paťas se ještě
odpojuje aby navštívil válečné muzeum ve Warnemünde,
ale ještě týž den nás opět dojíždí, a to na českém
území ve varnsdorfském kempu, kde jsme zakončovali i
minulý rok.
Bylo to super
a nelitujeme jediného kilometru.
Průměrná
spotřeba K1200LT - 6,1L Naturalu 95 /100km
Průměrná
spotřeba R1100RT - 5,7L Naturalu 95 /100km
Průměrná
rychlost dle palubního počítače za celou cestu
7000km - 78km/hod
Cyril a Pavouk
|
