1.den
Naše cesta začíná v sobotu 20.8.2005 v půl čtvrté odpoledne v Olomouci. Jedeme přes Mohelnici a Hradec Králové do Prahy, odkud potom pokračujeme do Karlových Varů, kde spíme na chalupě u Vláďi (Denis Hopper bar a motoparty). Ten se o nás ještě večer hned po našem pozdním příjezdu královsky postará. Resumé ... zbytek cesty západními Čechami v dešti, příjezd ve 21.30 hod. Já se proklínám, protože jsem si vzal pouze tmavé plexi do Evo IV a čiré cyklobrýle nejsou v hustém dešti fakt nic moc?

Najeto 430 km .

2.den pondělí
Ráno jedeme hned po natankování lámat rekordy, protože cesta přes Německo až do Holandska není po dálnicích vůbec zajímavá. No a ještě ke všemu neděle, tedy slušný lufťácky provoz. Startujeme okolo 9.00 hodiny. Naposledy ještě tankujeme za český a hurá do Německa. Samozřejmě zapomínáme koupit povinné CZky, ale uvědomujeme si to až na německé straně (jako ostatně vždy) a doufáme, že nás kvůli tomu celníci nevrátí. Přes Německo míjíme Frankfurt nad Mohanem a postupně se hustým provozem probíjíme až na holandskou hranici, odkud nás postupně "strýc" Garmin naviguje směr Rotterdam. Na benzince hned za hranicí nesmím zapomenout na bludného Holanďana, u kterého si všímáme zvláštní výstroje, která k jeho R1150GS Adventure moc nepasuje. Má na sobě fakt klasické obrovské dřeváky, ty které jsou neodmyslitelně spjaty s každým dokumentárním filmem o větrných mlýnech a výrobcích sýrů Gouda. No nic, opravdu odjíždí po vypití své kelímkové kávy jako by se nechumelilo a my již po chvíli ani nedoufáme, že nás osloví někdo ze žtábu holandské skryté kamery?Myslel to asi fakt vážně. Do Rotterdamu přijíždíme před západem slunce a po poradě s místními holanďany, vět?inou se kupodivu jedná o černochy jsme posláni do blízkého Hoek van Holland, kde si máme dle jejich informace najet do lodi a nechat se přeplavit na druhou stranu moře doAnglie. To se nám po asi 40ti minutách daří a my nají?díme k vstupnímu portálu odbavovacího terminálu společnosti Stena Line, kde také naposledy, nebo lépe řečeno na del?í dobu sly?íme a pou?íváme němčinu. Cesta pro jednu motorku a pasa?éra stojí v přepočtu 5000 Kč a lze ji platit v eurech. V ceně je započítána kajuta na celou noc a večeře se snídaní kdo co sní. Ubytováváme se v poměrně luxusní kabině s toaletou a sprchovým koutem, jediné co mi chybí je okno, alespoň to kulaté jako v Titaniku. Máme v?ak klimatizaci. Po vysprchování a převlečení si posouváme hodinky o hodinu zpět a odebíráme se z na?eho 9. patra do 7., kde je dle prospektu jídelna, kasíno a dal?í atrakce kterak z nás dostat peníze. Téměř v?echny práce od barmana po uklízeče vykonávají na první pohled jasní přistěhovalci. Narveme svoje hladová břicha a po dvou pivech uvolňujeme restauraci v?em mo?ným truckerům a imigrantům a odcházíme do kajuty, kde uléháme ke spánku. Ráno nás čeká jízda vlevo a nevíme jaké bude počasí, které nám dnes nadmíru přálo.

Na tachometru 870km. Délka trajektu 180km.

Tachometr hlásí 550km, z toho 400km v dešti.

4. den
Strkám svoji hlavu ze stanu přímo do paprsků ranního slunce a ji se těším na další část poznávacího zájezdu. Po hygieně a snídani (české těstoviny stokrát jinak) sedáme na motorky a uháníme, co nám dopravní situace dovoluje směr sever. Nemáme ani Libru (Pounds) a tedy na pumpě platíme kartou. Není to žádný problém, jen pokud bychom chtěli hotovost na drobnosti jakými jsou kafe nebo nějaký blbosti (neb kartou lze platit většinou až od 5ti Liber) musíme někam do banky, protože místním bankomatům naše Máster-karty nechutnají a plivou je ven s upozorněním, že tyto nebudou pozřeny, nebo nejsou v seznamu akceptovaných. Čumíme jako blázni na symboly, které této příšeře chutnají a fakt, všechny vidíme poprvé v životě. No prostě evropská unie jako vyšitá. Na Eura můžeme zapomenout, ale to jsme ji věděli před odjezdem z Česka. Městečka jak vymalovaná, hodně staveb z kamene anebo tak v tom stylu, který známe z kriminálek. Inspektora Bárnebyho osobně nikde nepotkáváme, stále více vak ale začíná tak okolo 9.00 hod. houstnout provoz a nakonec stojíme. No nic. Ti z toho druhého směru to mají horší a poté, co se náš had konečně pohne a my jedeme dál, zjišťujeme, že to není ani tady o nic lepší, prostě globalizace. Motorky nepotkáváme žádné, jen asi 100 Gold Wingů s přívěsnými vozíky, které tady jak se později dovídáme mají zrovna někde v Anglii sraz. Naše BMW nikoho nezajímají, pouze babička v klobouku trochu zpozorní, když okolo místního hřbitůvku zesílím své audio, z kterého věnuji jen pro ni AC/DC Highway to Hell. Proto tady ale nejsme a ani nechceme rušit poklidnou atmosféru anglického venkova takovým nečestným způsobem. Muziku ztišuji a pokračujeme dál.
V 17.00 hodin dojíždíme na Skotskou hranici. Abychom se však vyhnuli hustému provozu, jedeme po vedlejších silničkách místního charakteru a nelitujeme. Menší provoz a skotská uvítací tabule není zničená, tak jako všude jinde. Je čistá, bez nálepek, vyrytých jmen a hlavně díky tomu čitelná. Fotíme se a ji se za mraky schovaným sluncem pokračujeme dál na sever. Po cestě jetě navštěvujeme zámek dům Paxton House, kde po nás dokonce nechtějí ani vstupné, ale lákají nás do místní restaurace. Odoláváme a jedeme dál, abychom jetě v rozumné době sehnali místo kde složit hlavy. Ještě po cestě navštěvujeme supermarket Morisonns, který je obdobou našich gigantů na jídlo a podobné nutnosti, kde zjišťujeme, že ceny kterými nás strašili naši známí nejsou pravda. Jsou srovnatelné jako u nás. Dokonce si kupujeme mimo chleba i nějakou zeleninu a placku skotské Whisky. Venku se již mezitím zvedá vítr, který je při jízdě ještě snesitelný, ale předzvěst něčeho to již je. Ještě na skok k moři (jsme na východním pobřeží) a potom rychle do kempu. Cena 15 Liber za vše, o legračních sprchách a umyvadlech jsem se ji zmiňoval, jiné to nebude asi ani v královském paláci. Chudák královna, divím se, že není opařená.
Rychle postavit stany, uvařit jídlo a rychle do místní hospody na návsi, kterou jsme si již vyhlédli při průjezdu městečkem. Typicky skotská nálevna nás vítá zvědavými pohledy místních zevlounů, jsou však velmi přátelští a dokonce nás po pár pivech, které si musíme dát abychom mohli zaplatit kartou různě fotografují a klábosí s námi. My jim celkem rozumíme, oni nám již méně. No nakonec na otázku odkud jsme, odpovídáme, že jsme z Gurunu (slavný slovenský seriál). No a tomu nerozumí zase skoti a ani jeden jediný angličan, který tu je asi omylem. Posilněni a odreagováni se již s mírným skotským přízvukem loučíme a šup na kuťe. Asi ve dvě ráno nás budí obrovská větrná vichřice, která již okolo nás ve vzduchu nese výstavku okolních stanů a jak zjiušťji, chystá se asi i na můj. Víťa má horolezecký a natěstí namířen břitem proti větru, tedy se bát nemusí. Můj se po opětovném ukotvení stává zase stabilnějí, jen mne špička iglů mlátí občas do hlavy, jak silné poryvy větru celým stanem lomcují. Sousedi s mnoha dětmi už svůj stan ani nehoní, a sedají do auta a jedou za jejich vydatného pláče někam jinam, asi hledat něco z cihel kde přečkají do rána. Nakonec rezignuji a za kvílení větru a mírného deště se balím do spacáku a konečně usínám. Jsou asi 4.00 ráno a tedy budu celý zítřek dnešek k prdu. No uvidíme.

Tachometr natočil 420 km .

5.den
Středeční ráno se tváří jako by se v noci vůbec nic nedělo a jen pobořené stany a spousta sousedů s kladívky zatloukající kolíky nebo likvidující rozpadlé obydlí dává napovědět, co se zde odehrálo v noci. Snídáme ze svých zásob studenou stravu a po sbalení věcí sedáme na motorky a po rozloučení s místními tlus?ochy pokračujeme směr sever. Slunce svítí jako kdyby si to u nás chtělo za uplynulou noc vy?ehlit a my tedy shovívavě na tento návrh přistupujeme a necháváme se laskat teplými paprsky, které na motorce příjemně hřejí do zad. Jedeme po pobře?ní silnici a je fakt na co se dívat. Fotíme a na kameře se ji? točí druhá kazeta. Fakt nádhera. Dojí?díme a? ke hradu Tantallon (vstupné 17 liber ), kde v?ak pouze fotíme a hned pokračujeme dál, abychom omrkli dal?í hrad, který je vidět na nedalekém ostrově kousek od břehu. Pokračujeme dál a? do místa dne?ního vět?ího zastavení, nebo? ka?dý správný náv?těvník Skotska by měl nav?tívit jeho hlavní město ? Edinburgh. Je to nádherné, kamenné město plné památek, ale také k na?emu men?ímu zklamání i plné turistů. Po chvíli zji??ujeme, ?e se zde konají nějaké divadelní slavnosti a díky tomu, ?e jsme ji? hluboko v centru nemáme ani kde zaparkovat. Ví?a chce udělat pár fotek na diáky, já točím a fotím za jízdy, tedy bych u? nejrad?i vypadl. Nakonec zastavujeme u chodníku před jednou ze sta kaváren a jdeme na kafe. Abychom mohli platit kartou dáváme si k tomu je?tě povinnou Colu, no a za chvíli ji? vidíme jak si to v signální vestě na?ím směrem ?tráduje policajt a rozdává pokuty za stěrače ostatních, na stejném místě stojících aut. Rychle se sna?íme zeptat servírky jestli dostaneme pokutu taky a co dělat aby k tomu třeba nedo?lo. Policista přichází a? k nám a servírka se s ním chvíli baví (skotsky je?tě moc neumíme) Mrkne na nás a uká?e, ?e nás jako neviděl?. No prostě ?těstí. Poté rad?i sedláme oře a jedeme dle strýce Garmina na první parkovi?tě které má v paměti. Je k mému údivu hned za rohem, ale opět nemáme hotové peníze na parkovací automat a tedy riskujeme. Po chvíli chůze si uvědomuji, ?e jsem asi nezamknul řidítka a zpocený z vedra které tady je a nervů, ?e pojedu domů vlakem pokud mi někdo motorku ukradne se nakonec s Ví?ou, který chce udělat je?tě nějaký fotky z pě?í zóny rozcházím a jdu nazpět k motorkám. Jsou na místě a tedy tu půl hodinku ne? Vítek přijde vydr?ím zde. Město je plné bělochů, černochů i červených a ?lutých, tedy je se na co dívat. Jsem blízko divadla a mnoha pódií. Nakonec asi po půl ?esté večer konečně opou?tíme přelidněný Edinburgh a chvátáme směr sever, v ústrety Lochnesce. Počasí nám přeje ale únava se ji? dostavuje a tedy hledáme kemp. To se nám daří tentokrát a? napodruhé, proto?e v prvním neumí přijmout platbu kartou. Je 20.30 hod. Rozbíjíme stany a po spr?e jdeme vařit večeři. Obloha nádherně čistá, předzvěst chladné noci. Moc jsme toho neujeli, ale zato jsme viděli hlavní město Skotska. Večer ji? opět po mírném de?tíku, který při?el bez varování usínáme jako miminka.

Tachometr ukazuje dne?ní výkon na 370km.

6. den
Ráno jak jinak ne? opět do zimy, ale za asistence sluníčka vstávám a vařím ranní kafíčko, zatímco Ví?a je?tě dohání co večer nenaspal. Celou noc se téměř v?dy klepe ve ?patném spacáku zimou a má na sobě v?e co je z textilu včetně obou ?Wärmekissen? topných gelových pol?tářků pro motorkáře z Louisu. Den začíná nádherně. Je tu klid a mír. Tak bych to chtěl mít pořád. Asi o půl desáté se nám daří vyjet z kempu. Stavíme hned po prvních minutách a posléze se nám dokonce daří se navzájem ztratit, proto?e sundávám kameru z kufru a ne? se Ví?a stihne s LT otočit aby zjistil co je, já ho bez zaregistrování místa jeho otáčení míjím a jedu jako idiot abych jej jako co nejrychleji dohonil. Vůbec mi nedochází, ?e on by asi venkovskou zástavbou, kde je pořád co fotit 120km/hod. nejel. Sesedám a po chvilce čekání jsme opět spolu. Stavíme a fotíme, je opravdu se na co dívat. Architektura notoricky známá, krajina a lidé taky. Prostě paráda.
Dnes nemáme moc naspěch proto?e cíl není daleko. Na jezero Loch Ness si necháváme rezervu, abychom to tam mohli trochu pro?mejdit. Nakonec je skutečnost zcela jiná a my zji??ujeme ?e jezero Loch Ness je ?rybník? jako ka?dém jinej, jen ta cesta je neopakovatelná. Je nádherná. Kopce nejsou moc vysoké ve srovnání s alpskými, ale díky tomu, ?e začínají na skoro nulové mořské vý?ce, klenou se krásně do vý?ky. Porostlé vegetací a? nahoru působí nezvykle, celá krajina je?tě ke v?emu voní nádhernými květy kterými je zde v?echno porostlé. Je to taková červená rostlina, kterou proto?e jsem ji zapomněl vyfotit v detailu nikdy neuvidíte, pokud tam sami nepojede. Já sám ani nevím, jak se jmenuje, proto?e jsem zrovna, kdy? se to v základní ?kole probíralo při hodině přírodopisu asi chyběl? Krásný výhled čirým vzduchem a vcelku minimální provoz umocňují pro?itek. Samozřejmě přichází tak, jako téměř ka?dý den chvilkový de?tík, ale to ji? ani nevnímáme, trvá skoro poka?dé maximálně 15 minut. Příjezd na Lochness je ji? zdálky zřetelná atrakce. Mraky aut a v?ude na krku fo?áky. Hodně japonců a samo sebou nesmí chybět alespoň jeden Holanďan. Če?i jsme co zatím pozoruji jediní, z Gurunu tady ale určitě kromě nás taky není nikdo. (pouze dvě rakety LT na dohled) Jdeme po zaparkování motorek přímo před místním hotýlkem do Nessiina ?klumprtária?, kde opět tak jako třeba v Norsku sobi, v?ude visí ply?ové, dřevěné, hadrové a já nevím jaké lochnesky. Dudy a jiné neopominutelné upomínkové předměty. No prostě kupujeme pár maličkostí domů a rychle pryč. Já při hledání záchodu (marně) je?tě nav?těvuji ?muzeum? z natáčení filmu ?Statečné srdce? kde visí pár starých hader (oblečení) a nádobí, spolu s maketami mečů. Dále potom převá?ně obrazy ? uhlem, které bych výtvarnou kvalitou a věrností zpracování k danému tématu zařadil k výsledkům prací výtvarné výchovy ?áků 8. třídy základní ?koly. Sedáme na motorky a jedeme po západním pobře?í jezera zpátky směr jih. Na parkovi?ti u trosek hradu Urquhart Kastle (Kdysi to byl jeden z největ?ích hradů Skotska. Byl postaven ve 12. století, koncem 17. století prý byly části hradu vyhozeny do povětří), potkáváme německý man?elský pár na nesmrtelné R100RT a ji? trochu smrtelněj?í R1150RT. To má problémy s integrálem ? nejde posilovač a ABS, které tady v okolí dle slov smutného řidiče nikdo neumí spravit. Přejeme jim mnoho úspěchů. Na nejvy??í horu Skotska Ben Nevis 1343 mnm nemáme chu? a pokračujeme tedy údolím Glen Nevis dál, k největ?ímu skotskému jezeru Loch Lomond, které je obklopeno nádhernými kopci, prostě pohádka. Jsou čtyři odpoledne a tedy nejvy??í čas na pozdní oběd. Sedáme ke břehu, kde jsou zřetelné stopy ohni?tě a dáváme se do vaření. Ví?a jinak velmi opatrný, bere bez zaváhání vodu z jezera a vaříme těstoviny stokrát jinak přímo z této vody. Já bych si to sám nerisknul, Ví?a mne uji??uje, ?e to bude čisté. Vařím to tedy trochu déle ne? je jinak doporučeno výrobcem. Ne? se vydáme dál, ze stejné vody děláme je?tě kafe. Je tu nádherně a jsme schovaní pod asi 3 metrovým břehem, tedy nesly?íme ani okolo projí?dějící auta. Dne?ní den v?ak nemá být jen příjemný. Jedeme krásnou krajinou Highlandu směr jih a máme v úmyslu jet je?tě kousek za Glasgow, proto?e jsme změnili plán díky krat?ímu pobytu u Lochness. Začíná dé?? a tentokrát nás provází střídavě asi 3 hodiny. Začíná se stmívat a my nají?díme na dálnici. Po krásné přírodě a klidném turistickém provozu ani vidu ani slechu. Náklaďáky, jeden za druhým kři?ují nadjezdy a podjezdy, zácpy u velkých sjezdů, no nemít strýce asi bychom ten den najeli o dal?ích 200km víc. Dostáváme hlad, ale je ji? asi 21.00hod a tedy nejvy??í čas na ubytování. Glasgow projí?díme je?tě za světla, ale moc si to jinak nádherné město neprohlí?íme. Dnes jsme rozhodnuti jít do postele, tedy spěcháme a necháváme ?strýce? najít hotel. Ten to úspě?ně dělá, ale bohu?el neví ?e je plně obsazen. Zkou?íme dal?í a dal?í, ale 75 liber za noc za osobu se nám zdá nehorázně moc. A tak je to skoro v?ude. Kdy? u? souhlasím i s touto cenou, jsou vyčerpány v?echny mo?nosti. Bez úspěchu. Je 22.00 hod., pr?í a je tma. Hledáme je?tě dal?í mo?nosti, nedaří se. V?echno je plné. V záloze máme jeden kemp, kde dle domluvy mů?eme přijet kdykoliv. Střídavě pr?í a my máme neskutečný hlad. Pokus o nákup bagety je na hlavním tahu otázka toho, co si kdo nechá líbit. Ceny asi 3x vět?í ne? na klidném anglickém nebo skotském venkově. Za unavenou bagetu jim prostě 4 libry nedám, kupujeme si tedy za 50 těch jejich halířů různý Twix, Mars a podobně, abychom do sebe dostali energii. Ví?ovi je ji? jasné, ?e budeme spát ve stanu a kupuje si na benzince je?tě rad?i deku. Má ?patnej spacák, nedivím se mu. Při hledání hotelů jsme najezdili tolik kilometrů, ?e u? ani nevíme, kde vlastně jsme. Na?těstí to ví strýc a po namačkání smluveného kempu, který jsem si před tím rad?i ulo?il hlásí, ?e je vzdálen 1.8km. Nevěřím vlastním očím. Najeli jsme toti? od něj mezitím asi 75km. Je tma jako v pr? já opět jen tmavé plexi, no u? se tě?ím do stanu. Při stavění stanů nám na?těstí nepr?í. Unaveni padáme do spacáků. Kolik kilometrů jsme dnes najeli ani nevím, zítra to zjistím. Je něco kolem půlnoci. Aby to nebylo tak fádní, někdo je?tě na kraji kempu zapaluje obytný přívěs. Nevíme, jestli jde o vra?du nebo o ne?těstí. Někdo okolo toho chodí, proti ohni je vidět ?e klidně, tedy se chvíli díváme na plameny ?lehající k nebi a ka?leme na to. Nejsme tady jediní a na?e angličtina by nás při tro?e smůly mohla přivést a? do basy. Okolo projí?dí vlak. Jako ji? několikrát, kemp u tratě. To je fakt super. Celou noc vlaky. Dnes mi to ale nevadí, usnul bych asi i na kolejích. Ví?a taky.

7. den
Vyspaný a o poznání v lep?í náladě ne? večer se probouzím do ml?ného, ale co do počasí velmi slibného rána. Kemp je je?tě ponořen do spánku, o Vítkovi ani nemluvě. Z jeho stanu se nic neozývá, ale je mi jasné ?e dospává to, co v noci určitě zase projektal zuby. Odcházím si dát teplou sprchu, vyčistit zuby a tak podobně. Sluníčko se ji? přes ml?ný opar začíná trochu prosazovat a první známky ?ivota na sebe nenechají dlouho čekat. Vyu?ívám spadlé rosy na motorce a hadříkem, který mám stále sebou u víka na nádr? čistím zamu?ené a od de?tě a prachu ?pinavé plexi. Jde to tak snadněji, je to odmočené a nemusím to potom dřít někde u pumpy. Nechci se s nikým moc potkat, chtěl by se se mnou určitě zase vybavovat a ta moje angličtina je dobrá tak ?doleva, doprava, kolik stojí a podobně?, ale určitě ne na to, abychom klábosili o Blairovi nebo Dianě? No a samozřejmě se mi to musí stát. Správce kempu, mladý kluk, který nás včera zachránil kdy? nás nechal tak pozdě ubytovat prochází kemp s jakýmsi ?uklízečem? co vysypává ko?e, umývá záchody apod. Za chvíli si to ke mně hrne onen popelář, mimochodem mi připomíná starýho Brunu z majora Zemana a hned z dálky něco (na?těstí s úsměvem) hlásí. No a je u mě a fakt není úniku. Do kuchyňky, kde se mi ji? vaří voda na kafe a kde připravuji snídani vklouzne jako úhoř a pořád u toho něco mele. To, ?e mu je docela cítit z úst ? asi jako by mu tam hnilo chcíplý morče přecházím bez pov?imnutí se zatajeným dechem, ale ?e se okam?itě dívá na české konzervy a kroutí kolečkem vařiče, prohlí?í spacák a Goretexovou vlo?ku do bundy zdá se mi přinejmen?ím nestandardní. Trpělivě poslouchám, ale po chvilce rozpačitého ticha, kdy? se mi daří neumět odpovědět odchází dál plenit odpadkové ko?e a ??ourat se rukama v pisoárech. Deratizuji v?e čeho se dotkl a konečně se zase mohu nadýchnout. Volám na Ví?u aby vstal, ?e je ji? hotová snídaně, ale zmrzlík ani na dost hlasité zvuky vůbec nereaguje. ?e by umřel ve stanu zimou? ?e by utekl spát do sprchy kde je teplo, co? večer deklaroval vylučuji, proto?e jsem v ní ji? byl. Otvírám tedy jeho stan abych se přesvědčil jestli se fakt něco nestalo. No fakt. Spí jako miminko. Kdy? mu trochu zatřepu spacákem, probouzí se a z u?í vytahuje ?punty. Dáváme snídani, balíme stany a odjí?díme spokojeni a konečně oba dostatečně odpočatí dál. Dnes nás čeká Leeds ? Otley. Zde se máme setkat s kamarádem který tady ji? rok ?ije a dokonce i pracuje. Dle strýce Garmina jedeme na jih, ale ?ipka kurzoru nás na?těstí po pár desítkách kilomterů stahuje z hlavního tahu a vede pryč do typických anglických končin. Takových, jaké si člověk někdy neumí ani představit, ale určitě by si je měl přát vidět. Úzké, klikaté, nepřehledné silničky pro jedno a půl auta (vyhýbací plochy nechybí), lemované nekonečnými kamennými zídkami, které jsou snad v?ude a končí daleko za místy kam na?e oko vůbec dohlédne. Poměrně dost ovcí, koně a kravičky. Snad ka?dé třetí auto je tu terénní, nejčastěji Land Rover ? Freelander. Moc pěkné vozítko. Po 150 km dostáváme hlad a začínáme se poohlí?et po obchodě s proviantem, kde by bylo mo?no i něco přímo zakousnout. Daří se nám to a po lehké svačince si jdeme sednout je?tě do restaurace typu nóbl bufet, kde chceme velký kapučíííno. No v tom není problém, a? na to, ?e zde se kartou platí a? od 8 Pounds a kafe tolik nestojí. Za sklem chlaďáku na nás vystrkuje kulatej krásnej zadek ?lehačkovej dort s jahodami a je rozhodnuto. Jdeme do něj? No dnes má angličtinu a tedy komunikaci s místními na starosti Ví?a a tedy hledá v jídelním lístku jak tam asi ten dort napsali?. Něco potom říká servírce, která bez mrknutí oka pouze ?ádá upřesnění, jestli White or dark (mo?ná ?e ale taky třeba řekla něco úplně jinýho). No asi maj je?tě někde v ledničce čokoládovej, ale na ten nemáme chu? a trváme tedy na white a u? se vidíme, jak se pěkně napereme ?lehačky, která nám (nebo alespoň mě) v poslední době docela kdy? na to tak myslím chybí. Po chvíli čekání je to tady a na talířcích se nám "to" nese. No u? z dálky je to v?ak něco jiného, ale nesmíme dát najevo rozpaky, celá hospoda na nás čumí ji? od té chvíle co jsme nacouvali na parkovi?tě před kavárnu s na?imi velkými motorkami. Je to dětská porce světlého, jahodovou marmeládou potřeného toustového chlebíka s pár strou?ky pomeranče. No prostě něco úplně jiného. Oba se smějeme a děláme jako ?e nic a polykáme ten nesmysl. Já koutkem oka pozoruju babku u vedlej?ího stolu, která právě ten poslední kousek jahodového dortu, co je?tě před pár minutami zdobil ?dortbox? drtí svojí bezzubou dásní. No budi? ji přán, my si ho dáme někdy jindy a? sem zase pojedeme, proto?e to u? budeme oba dva umět skotsky i anglicky. Dát si takový předsevzetí není přece ?ádnej problém. Projí?díme mírnými de?tíky i sluneční sprchou. Ví?a náhle sjí?dí z hlavního směru a jedeme po vedlej?í červené tartanové cestě. Dojí?díme k nádhernému pohádkovému zámku Drumlanrig N 55°16´521? W003°48´503?, který i kdy? jenom zvenku, stojí za to okouknout. U vjezdu je budka, kde by se jinak v CZ určitě vybíralo vstupné, zde je pouze sympatická slu?ba, která nám radí kudy do restaurace, kudy na prohlídku a co je a není dovoleno. My té slečně moc nerozumíme a náv?těva je stejně mimo plán, tedy děláme jen pár fotek a pádíme dál. Zámek je plně obýván. Před vchodem stojí kapitalistický káry od Rollse a? po Porsche. No nic, u?ijte si ten ?ivot, my u? musíme..... Asi o půl ?esté se nám asi tak na třetí pokus daří sejít s Petrem ?Bankéřem? který nám okam?itě shání cimru, kterou ji? opravdu potřebujeme a hned po spr?e a převlečení do normálních hader se převelujeme do místní ji? typicky anglické hospody. Je zde k mámí asi 7 druhů piv, ale na to, aby nám hospodský nosil pivo ke stolu, co? tady není zvykem jsme krátcí. Alespoň nemusíme hned po ka?dém půllitru platit. To ji? pochopili.městečko Blábolíme s bývalým zvukařem bandu ve kterém jsem hrával a? do zavíračky, Vítek ji? prdí dávno do peřin, konečně mu zase po del?í době nebude v noci zima. Motorky za závorou jsou hned pod na?imi okny v bezpečí, obě je?tě pod alarmem. Dne?ní den byl fakt dlouhým i kdy? jsme najeli jenom 540km. Skoro u? to nepočítáme. Hlavně chci vědět pro orientaci alespoň celkový počet. O nic jiného ani tak nejde. Spotřeba je u obou motorek při jízdě po Anglii téměř stejná. 5.4 a? 5.6l/100km. Tedy super.

8.den
Ráno se probouzíme do zamračeného, ale na?těstí suchého dne. Pr?et asi nebude ale i kdyby, je nám to celkem jedno. Na BMW K1200LT přece trochu toho de?tě nikdy nevadí. Po snídani, která je v 50ti Librách za noc pro oba v ceně, se po rozloučení s recepční vydáváme směrem, kde strýc cítí domov. Nají?díme na hlavní tah a jedeme po dálnici směr jih. Opět nadjezdy, podjezdy, napojováky a chaos. Místy objí?díme, podjí?díme nebo se probíjíme středem stojících kolon. Provoz houstne a je vidět, ?e se pohybujeme směrem k Londýnu. Průmyslové zóny jedna za druhou, náklaďáky jako husy v nepřetr?itých proudech ukusují svoje denní porce kilometrů a osobní auta si v klidu jedou dle předpisů svojí 80ti mílovou rychlostí. Motorek moc nepotkáváme, ale poprvé se nám daří v Anglii zahlédnout jedno místní K1200LT. Řidič i spolujezdkyně v předpisovém posazu, v?e originál BMW, ?edá metalíza ? modelový rok 1999. A samozřejmě, opět nesvítí. Zdravíme jej a pokračujeme dál za mírného překračování nejvy??í povolené rychlosti. Nejsme jediní, ale určitě takových není vět?ina, jako u nás v Česku. Dle na?ich tachometrů tak 130 ? 140 km/h . Strýc pilot III. nás přivádí zpět do Harwich, kde se hodláme opět nalodit na trajekt do Holandska poměrně brzy, Dle na?eho jízdního řádu máme tedy je?tě asi 5 hodin čas. Před terminálem je v?ak ji? nezvykle ru?no a po zvá?ení situace se odhodláváme a jedeme zjistit, co se děje. V?ude kolem benzinky kde právě stojíme se toti? motají občané tmav?í pleti a klidně bych věřil, ?e sem právě přijeli z východní Evropy. Rad?i pryč. Nají?díme tedy k závoře a následně zji??ujeme, ?e Stena za 1.5 hodiny vypravuje do Hoek van Holland pravidelnou linku. Její plavba bude trvat jen asi 3.5. hodiny, je to tedy bez kajut a stravy, zato v?ak za 3000,- Kč na hlavu a motorku. Neváháme a po hodině odstáté na obrovském parkovi?ti před rampou se konečně naloďujeme. Čtyřpatrový katamarán budí respekt. Při parkování motorek je?tě pomáháme holanďanovi na R1150R přikurtovat jeho motorku, neb prostě neví. Pořád ji staví na hlavní stojan a neustále se mu spou?tí alarm, který má nastaven na automatickou aktivaci. Nakonec se nám v?em (asi 6ti motorkám) daří upevnit svoje miláčky a dokonce sklízíme pochvalu od lodního dělníka, který konstatuje, ?e je vidět ?e své motorky opravdu milujeme. Tolik práce s připevňováním ?e by sám určitě neře?il.Jdeme do lodi a dáváme kafíčko. Později kdy? se dostaví hlad i pizzu. Před půlnocí přirá?íme ke břehu a vjí?díme do tmy ztichlého města. Potřebujeme tankovat, ale benzinka na kterou nají?díme je jen na platební karty, které neznáme a za hotové peníze to nejde. Hledáme kemp, a ten díky dobrému značení a informaci cyklisty který jede také z lodi zanedlouho nacházíme. Ubytování stojí opět klasicky nějakých 30 Euro za oba. Dáváme pivko a hlt z na?í skotské Whisky, kterou u? asi na této výpravě nedopijeme. Po postavení stanů a zji?tění, ?e sprchy jsou ji? zavřené uléháme do spacáků. Je teplo, nepr?í a jsme spokojeni, ?e u? jsme zase na na?em starém kontinentě. Kolik jsme dnes ujeli nevím, mo?ná pří?tě

9.den
Sluníčko mě v 7.00 hodin lechtá na nose větrákem stanu, který jsem v noci otevřel, neb ač blízko moře, nedalo se teplem skoro usnout. Bude hezky. Kemp je?tě spí. Ví?a pochrochtává ve svém ?nudli?, tak se tedy vydávám hledat sprchu sám. Kabinkové řadové záchody na druhé straně kempu jasně prozrazují, ?e jsem tady správně a po chvíli hledání volné, ale přitom je?tě suché sprchy "zají?dím" do kóje. K mému potě?ení zde ji? téměř v?e funguje dle ?na?ich? pravidel a umyvadlo má konečně smě?ovací baterii. Po snídani, kterou tvoří pro změnu opět instantní těstoviny stokrát jinak, a po kafíčku pro zdůraznění ranní pohody, si balíme v naprostém klídku stany a zbytek zavazadel, abychom se rozloučili se sousedem cyklistou a po opu?tění kempu se vrátili na hlavní silnici a pokud mo?no natankovali. Benzinka ji? ?jede? za hotové a konečně platíme Eury. Natural 95 k na?emu údivu stojí víc ne? v Anglii, ale je nám to jedno a vyrá?íme s plnými bří?ky i s plnými nádr?emi směrem na východ. Po chvíli spla?ených závodů dojí?dím a mávám na Ví?u, který na svém odpočatém LT nějak nezvykle přidává plyn, abych jej upozornil, ?e je?tě nejsme v Německu a tedy ?e by nás za rychlost 160km/h asi nikdo z místních policistů nepochválil. Pokuta by se nám moc nehodila, zvolňujeme tedy asi na 125km/hod. Dál ji? jedeme v zatím ne moc hustém provozu tak rychle jako ostatní. Holandský dálniční speed limit toti? ani jeden z nás nevíme. Míjíme plochy zastavěné skleníky, protkané domečky obestavěnými vodními kanály, kde před ?ádným domem nesmí chybět loďka, něco mezi rybářským člunem, benátskou gondolou a obyčejnou počmáranou pramicí. V?ude rovina, jen v jednom místě stojí rodinný dům na navezeném poměrně velikém, asi 5m vysokém kopci. No kdo má prachy, má tady i svůj kopec. Jsme opět na obyčejné silnici, jedeme pomaleji a máme čas udělat i pár fotek. Ji? fotím za jízdy, docela jsem se to ve Skotsku naučil, s tempomatem to jde fakt dobře. Ví?a má velkou zrcadlovku Canon, bude mít krásný diáky, u? se na ně tě?ím, jen je ?koda, ?e jich nebude moc, proto?e ne v?dy se mu chtělo zastavovat a vytahovat jej z bra?ny. Můj digitální ?blbeček? jich má na kartě ji? asi 350 a to je dobrý, Bude se v zimě, a? bude sníh a metelice při vzpomínání někde na chalupě na co dívat.
Cyklisté tu mají svoje semafory. Ty mi trochu splývají s těmi pro motorová vozidla a já se kvůli přehlédnutí své zelené téměř nechávám přejet za mnou jedoucím pánem v Mercedesu, který nechápe proč zbytečně brzdím, kdy? červenou má jen pruh pro cyklisty. Je?tě chvilku jede v uctivé vzdálenosti za námi, asi přemý?lí jestli udělal dobře kdy? mě ?vytroubil?, no po chvíli si to ale asi odpou?tí a odbočuje někam do vedlej?í. Zbytek Holandska ji? není moc jiný, větrné mlýny a vyhlá?ené sýrové skanzeny nikde ?nadostřel? nevidíme a jedeme tedy po nekonečné rovině a? na německou hranici. Po překročení nikým nestře?ené ?čáry? pokračujeme dál dle ukazatelů a hrubého zobrazování mého ?strýce? (Basis Map), proto?e mám jen 128MB kartu, na kterou by se mi k Anglii, Skotsku a pobře?í Holandska ji? Německo neve?lo. Zde ji? ani nehledáme nic, kde bychom zakotvili a ?eneme se pokud nám to ji? dost hustý provoz dovoluje 180-kou, abychom se dostali co nejblí?e k domovu. Máme v úmyslu dostat se a? do Česka a přespat někde v kempu kde ji? točí Plzeň. Okolnosti nám v?ak nepřejí a nakonec od na?eho původního záměru na ucpané dálnici mezi Frankfurtem a Norimberkem upou?tíme. Je dost hodin, provoz moc neustává a máme docela hlad. Zastavujeme u Donalda, kde v?ak zji??ujeme, ?e fenomén nové doby je vzít děti a úplně v?echny příbuzné v neděli právě sem. Křičet tady a pře?írat se neskutečným způsobem. Pouze obrovský hlad mě dodává trpělivost stát v nekonečné, uřvané frontě a nemlátit ty rozmazlený fakany mojí německou helmou, kterou jsem pro jistotu nenechal na svý německý motorce, po těch jejích zarudlejch německejch kebulích. U? začínám i trochu chápat (ne schvalovat) zkratové jednání některých Arabů a jinejch mimozem??anů, kteří to mnohdy vyře?í ?po svém?. No nakonec mě od mých krvavých my?lenek na odplatu odvádí plný podnos teplých Cheesburgerů a Coly. Jdeme ven a v mumraji v?ech těch, co mě vadili ji? uvnitř se hned vedle přeplněný kvičící prolejzačky a pi?tící a ?těkající skluzavky cpeme tak rychle, jak jen to jde. U? abychom byli pryč. Tankujeme a hned u výjezdu z benzinky vidíme směrový ukazatel na kemp. Neváháme ji? ani okam?ik a jedeme se ubytovat a? to bude cokoliv.....
Na vrátnici nás vítá úplně pohodovej kluk, ten snad ani nikdy nemohl být u Donalda a bere svoji elektrickou kolobě?ku aby nás protáhl kempem a? k malýmu přívěsu, za kterej chce dohromady 20Euro, co? je při představě úspory ?jen? 5 euro, ale námahy se stavěním stanu naprosto luxusní nabídka. Nejdu ani do sprchy, jen se převlíkáme do čistejch hadrů a kráčíme do místní hospody, kde sedí jen 4 holanďani a za zády nám 1x za sekundu poka?lavá nějakej místní překouřenej astmatik. No prostě balzám na du?i. Servírka, na které se polský původ nedá nepoznat nám točí pivo i po oficielní zavíračce, co? ohodnocujeme tučným zpropitným 5 euro a kolem půlnoci jdeme spinkat do domečku. Ani u? nepočítáme kolik jsme najeli kilometrů, důle?itý je, ?e na zítřek nám zbývá jen asi 650. A to je s prstem v nose.

10. den
Ráno se probouzíme do pohodového počasí a jediné co nám kazí náladu je skutečnost, ?e nám končí výlet.... No nedá se nic dělat a vydáváme se po hygieně na cestu. Je?tě na skok k Donaldovi na ranní kafe a něco do ?aludku. Není tady konečně tolik lidí jako včera, ale o to méně je tady zase obsluhujícího personálu. Čekáme tedy opět stejně dlouho jako včera. No nic, je to naposled....Bereme helmy a drápeme se na motorky. Natankováno ji? máme také a tedy "hurá" domů. Rozvadov nás dlouho nezdr?í a my přes Plzeň, docela slu?ně průjezdnou Prahu a Hradec Králové nakonec přijí?díme na JET do Mohelnice. Zde je?tě poslední kafíčko a potom se loučíme. Ví?a v Olomouci a já posléze v Prostějově vypínám motor svého K1200LT a opravdu s vděkem jej stavíkm pod střechu pergoly.
Za 10 dní jsme najeli celkem 5000km. Spotřeba benzínu v průměru 5.3litrů na 100km. Výdaje celkem s trajekty, benzínem, ubytováním, jídlem a hospůdkami činily na osobu téměř 27.000Kč. Určitě by se v?ak tento výlet dal pořídit i levněji. Třebas na kole nebo pě?ky, bez jídla a vody...

Cyril