Úterý, 20 Listopad 2012 16:06

K focení cyklistických závodů přeci patří motorka!

Hodnotit
(1 volba)

Slíbil jsem Cyrilovi, že napíšu několik článků ze svých cest, při kterých používám K100. Tu jsem přede dvěma lety koupil právě u něho. Proč letitou K100?

Článek od Libora Matějky.

 foto uvodka

 

foto 1

Jsem sportovní redaktor, zabývám se silniční cyklistikou a před pěti lety, když vznikly internetové stránky RoadCycling.cz a časopis 53x11,  jsem zjistil, že není v ČR nikdo, kdo by se zabýval focením cyklistických závodů. Že do toho budeme muset jít jako redakce sami a že je k tomu potřeba motorka.

foto 2

Díky motorce a tomu, že můžete plynule sledovat průběh silničního cyklistického závodu, vznikají pěkné fotografie. Na motorce se dostanete blízko k závodníkům a jste stále v centru dění. Začínali jsme na domácích českých závodech, ale postupně se dostávali i do zahraničí. Letos jsme absolvovali i několik akcí v Itálii, dokonce i druhý nejslavnější etapový závod Giro d Italia. Byl to takový můj sen, dostat se na podobnou akci a bylo to několik let práce. Ono může tyto velké závody jako je Giro, nebo Tour de France jezdit jen dvacet fotografů z celého světa a dostat se do této skupinky chce čas, štěstí a hodně práce.

foto 3

A musím přiznat, že bych se tím trvale živit nechtěl, abych například absolvoval v květnu Giro, v červenci Tour a září Vueltu, o tom už nesním. Je to i s cestami do dějiště a zpět měsíční akce, při které sedíte tři týdny každý den na motorce a denně opravdu hodně hodin. Cyklistické etapy jsou často přes 200km dlouhé a průměrná rychlost závodu se pohybuje mezi 30-40km/hod.

Takže  pro mne, nejen motorkáře, ale i píšícího redaktora, vypadá den asi takto: start někdy kolem poledne plus mínus, je to podle délky etapy, tak, aby cíl vycházel okolo páté hodiny (kvůli TV přenosům). Takže absolvování etapy čtyři, pět, šest hodin. Ve dvou na motorce, kdy se ten fotograf pořád vrtí a tak při pomalé jízdě musíte pořádně „tahat“ za řídítka. Letos například kopec Mortirolo pořád nad 12%, rychlost 10-12km/hod, jednička (jen občas dvojka) cca 800-1000ot/min a takhle tři čtvrtě hodiny!

foto 4

V cíli rychle do tiskového střediska, napsat článek, vybrat fotky. A potom většinou okolo osmé večer, znovu na motorku. Ony jsou ve většině případů mezi etapami přesuny, třeba i 100-150km a když prší, tak to není žádný med.

No abych se vrátil k tomu, proč na letitém káčku:

foto 5

Kolega z pražské redakce měl BMW 650 a tak jsem se poprvé rozjel na závody s ní. Jezdil jsem s tímto jednoválcem tři roky a sledoval na velkých závodech, s čím jezdí ostatní. A zarazilo mě, jak velké procento fotografů používá K100, nebo K75 a i polovina motorek italské televize a všechny motorky francouzské televize jsou káčka.

foto 6

Poptal jsem se v Itálii a řidiči mě ubezpečili, že pro účely focení cyklistiky není nic lepšího.  Tady totiž jde o motorku, která umí jezdit pomalu. To jsem dokreslil v článku o několik odstavců výš, na příkladu z italského Mortirola.

foto 7

Začal jsem tedy shánět po bazarech káčko a on jich měl Cyril několik. Koupil jsem model, který sloužil u policie ve Švýcarsku, přestavěl na dvousedlovou a nemůžu si jí vynachválit. Když jsem ji kupoval, měla 65tisíc, za dva roky jsem najel 45.000 a nevyžadovala žádný servis. To je to, co mě na ní také těší.

foto 8

Musím se přiznat, že nejsem takový ten kovaný motorkář, co u motorky leží s hadrem v ruce víc hodin, než kolik na ní nasedí. Já na to prostě nemám čas a K100 je hodně podobná autu. Nestarám se o řetěz – jo to bylo problémů se 650, přijdu, nastartuju a jedu. Pravidelně umyju, oni po sobě motorkáři na závodech pokukují, jak se který stará o své stroje. A taky jste v prostředí, kde se všechno stále dokola myje a leští. Kola závodníků, mechanická auta, auta pořadatelů jdou každý den pod sprchu. Takže to dopoledne před etapou se hodinku svému káčku věnovat musím. Ale jinak, olej po 10 až 12tisících, nové gumy, to je veškerý servis. Teď, když má nějakých 110tisíc, museli jsme ji rozpůlit, potřebuje novou spojku.

Tolik pro začátek, přidám postupně ještě několik dalších článků z různých akcí:

foto 9

Jak jsem jel na přelomu února/března do Itálie na závod Strade Bianchi, to jsou prašné cesty v okolí Sieny, oblast Chianti. Je to hodně navštěvované a vyhledávané místo motorkáři. Docela kultovní pro GS.

foto 10

Nebo jak to chodí v takovém závodě, jako je Giro d Itália,

foto 11

Nebo jak nás na Giru zezadu sestřeli policista, také na motorce a nám z kapotáže zůstala polokapotáž.

foto 12

Taky se můžeme podívat, na čem jezdí kolegové.

http://www.roadcycling.cz/

Aktualizováno Úterý, 20 Listopad 2012 17:23
Na začátek