Kolem desáté hodiny vyrážíme směr slovenské Nové Mesto přes Maďarsko na přechod do rumunské Oradey. Celníci nás ničím nezdržují a vpouští nás do země. Vyměňujeme rumunské LEI, 100 EUR na osobu by mělo na týden stačit. Průjezd Oradeou máme najetý a ve vsi OSORHEL uhýbáme na místní okresku ? Takže nám právě začíná ta pravá pohodová dovolená. Protože se stmívá, nakupujeme potraviny v místním obchůdku, kde Cyril dokumentuje kolorit a poohlížíme se po místečku na spaní, což tady není žádný problém. Kolem jsou říčky a potůčky, louky s krásně spasenou trávou. Z loňska o jednom místě víme takže jedeme skoro najisto. Krásná louka s potokem mezi lesy nemá chybu a tak nikdo nemá námitek.

Projíždíme potokem dál od cesty,aby nás courající se Dacie a traktory tolik nerušily. Nikomu se nechce stavět stan a jistí to tedy Zámkova plachta což je víc než slušné bydlení s rozměry 3×5 m. Než se úplně setmí sbíráme dřevo na oheň. Popíjíme Ursus a opékáme klobásky, které vezeme už se Slovenska. Největší legrace ale začíná jen co si lehneme do spacáků. Někde v dáli lesa se ozývá jelení troubení což vyvolává různé debaty o rumunských medvědech, kterých je tady samozřejmě dost. Nejhůř na tom je Kačka, která se vážně bojí a to, že je to jen jelen mi stejně nikdo nevěří. Ráno je samozřejmě polovina lidí nevyspalá.Po snídani se chystáme na odjezd. Cyril vyráží přes potok páč nás chce natočit, jenže při výjezdu z brodu najede do koleje a už leží. Společně jsme dostali bramboru na kola a vyrazili směr TOMNATIG. Počasí nám přeje a tak pohodovým tempem brouzdáme místní šotoliny. Po 50 km sjíždíme v BRATCA na asfalt a dáváme si v místní kavárně kávu. Dále cesta vede po asfaltu přes REMETI až k jezeru DRAGAN, kde točíme Ivanův oscarový záběr, který prý posledních 30 km vymýšlel. Takže projíždíme po přehradě a Ivan natáčí vysoko nad námi. Průjezd po přehradě je super, ale záběr nic moc.... na Oskara se musí ještě hodně učit. Horší ale je, že se blíží čas oběda a blížíme se ke krásnému ubytování v chatičkách s teplou vodou a toaletou pro Cyrila a pro Kačku klidná noc bez troubících medvědů. A tak jsme nuceni se ubytovat asi ve 13,00 hod u vesnice VALEA DRAGANULUI. Protože máme do tří hodin čas než uklidí pokoje tak jedeme na oběd. Po návratu se již ubytovaní a vykoupaní sesedáme ke stolu a popíjíme slivovici, kterou Ivan přivezl od slovenských příbuzných. Kolem osmé hodiny nás mile překvapuje večeře, která vůbec nebyla v plánu. Majitelé nám připravili polévku a jako druhý chod opékané brambory s kuřecím masem. Čekáme o kolik se nám navýší cena ubytován. Ráno platíme asi 400 Kč na osobu což byla domluvená suma a za ten komfort to je super. Máme v plánu přejet na náhorní plošinu PADIŠ, kde je zaručené ubytování v chatkách zabraňujících vniknutí medvěda, nemám na výběr a musím pozměnit plán cesty až nám to vyjde na akorát na noc. Tady NO PROBLEM, protože šotoliny jsou všude kolem jako třeba cesta z CIVCEA přes MASTEACANU do ALMASU, kterou máme za sebou hned z rána. Jen asi prvních 8 km je po rozbité asfaltce. V HEUDINU tankujeme, obědváme a kupujeme žárovku do zadního světla na malé GS. Dále vyrážíme směr PADIS přes SACUIEU a RACHITELE. Trochu se nám tady kazí počasí, stahují se mraky, jen čekáme kde nás překvapí déšť. A ono jo, žádný letní deštík ,ale pořádná průtrž, hřmí nám nad hlavou takže zastavujeme a mizíme v první putyce. Ráno jsme Cyrila strašili, že zrovna v této vesnici jsou dotěrní domorodci (opravdoví cikáni) a že musíme tedy rychle profrčet kolem. Nakonec jsme u nich kafovali a protože asi nemají rádi déšť, tak nebylo nikde pomalu ani živáčka. S teplou kávou čekáme až déšť přejde. Po hodině, stále v dešti, vyrážíme na PADIS. Postupně désť ustává a v podvečer dojíždíme na místo určení. Majitel hospůdky nás s radostí vítá, za ty roky nás už znají a tak nám hned otevírá pivo a ukazuje nocleh. Já spím na zemi ve spacáku a ostatní na posteli jak se později ukáže, spacák byl to pravé. Povečeřeli jsme a popíjíme místní slivovici, která není nic moc. Nakonec jdeme spát pěkně znaveni a já nejvíc páč mi není nejlíp. Po ránu už je všem hej krom Cyrila, který hudrá, že mu byla v noci zima, protože Ivan musí mít přes noc "open the window" :-)) . Cyril opět odložil na neurčito rozfungování svého Primusu a vaří vodu na kávu u nás. A to už ten vařič cestoval i po Asii. Přes letní dřevařské osady vyrážíme do PIONA HOREA, kde dáváme kávu. Krásná cesta přes HOREU vede po šotolinách od ALBACU vede asfalt až do vesnice CRISCIOR kde uhýbáme na BUCURESTI a přes kopečky opět po nezpevněných cestách. Protože už je dost restaurací, vaříme si oběd z vlastních zásob na pěkném místě, které našel Ivan. Cyril dostává školení jak obsluhovat můj Primus a vaří si také. Jen škoda, že si to nenatočil páč s jeho frekvencí používání vařiče to asi stejně brzo zase zapomene.:-))  Cesta vede přes ORASTIE do HUNEDOARY víceméně nutné zlo po asfaltce mezi kamiony. Za HUNEDOAROU míjíme příšernou skládku,ale za ní nás čekají opět pěkné zatáčky. Z HATEGU míříme do SARMIZEGETUSY asi 16 km kde je pro nás připraveno ubytování u známých. Vjíždíme rovnou na dvorek a Florin na nás už mává. Čekání na večeři si krátíme pivem a skládáním brambor do sklepa, plné dva vozy. Po dvou pytlích Cyril zjišťuje, že je třeba volat domů a dokumentovat jak ostatní nosí...:-) Nechce se mu,ale někdo to přece natočit musí.:-) Večeře je dost zajímavá. Řízek a rýžová kaše. Její vůně není moc evropská a tak jíme o to více řízečky. Večer popíjíme na terase a příjemně unaveni jdeme do hajan. Vstáváme do deště a tak se nám nikam moc nechce. Cyrila už nepřekvapuje Ivanovo "open the window" a spí raději pod lepší dekou a možná jich měl i víc. Během snídaně déšť ustává a tak navštívíme římské vykopávky v SARMISEGETUSE. Nejsou sice tak zachovalé jako v Řecku nebo Turecku, ale stojí za podívání. S Ivanem a Zámkem procházíme celý areál, Cyril to asi po 5 minutách vzdává a jde hlídat motorky jako Kačka ,která už vykopávky viděla. Vracíme se do HATEGU a jedeme směr PIETROSANI a zase mírně prší. Odbočujeme na OBARSU LOTRULUI. Je to civilizovaný ostrůvek uprostřed hor, říkáme tomu "pionýrák" asi pro ten styl a uspořádání chatek. Ubytováváme se v jednom společném pokoji, aby se nám nestýskalo po spaní pod společnou plachtou. Později už se to nejeví jako bezva nápad, když se do společného pokoje nastrkají kufry, oblečení a zuté boty na spaní to není nic moc. Času máme hodně a tak sundáváme právě ty kufry a vyrážíme na offroad jízdu. Cíl je jasný. Zdolat 67c průsmyk URDELE 2145 mnm. Není to tak obtížný terén, jen Kačka po cestě 2× leží. Spíše stoupání, kameny a sem tam stržená cesta od vody. V jedné zatáčce se na nás vyřítila smečka ovčáckých RUPů (dle Zámka ? rumunských unifikovaných psů) a ujet jim nebylo nic moc jednoduchého. Asi v 1700 metrech se začíná dělat mlha a tak neriskujeme a otáčíme se. S projížďkou jsme spokojeni i přes to, že průsmyk zůstal nezdolán. K večeři nás čeká kaškaval pane. Smažený sýr tentokrát s bramborovou kaší, nic jiného totiž zrovna nemají. Večer trávíme u ohýnku s nekončící Ivanovou láskou k Rupům. Ani kvůli nim nechce jít spát. Snídáme míchaná vejce a kávu. Sluníčko svítí. Balíme kufry a hurá na 67. Severní část začíná. Super počasí a tvrdá kamenitá cesta nám vyhovuje a rychle utíká. V lesích místy velké kaluže a dost bláta. Všichni jsme jako prasátka. Jedeme podél přehrady OASA a TAU až do SUGAG, kde začíná asfalt což už není ono. Dál jedeme přes SEBES, TEIUS ,AIUD na LIVEZILE cesta se změnila na samou díru, ale zato vede krásnou krajinou kolem kláštera RIMETA ze 14 století. Není tu nouze o turisty a tak se nezdržujeme a pokračujeme dál na VALEA LERII. Je to tady penzion na penzionu ,ale to že mají otevřeno neprošlo a jedeme tábořit. Asi na ně jde zase strach z medvěda nebo co. Místo nacházíme v pohodě, jen nějaké kosti z krávy nebo co nedávají moc naději na Kaččinu klidnou noc. Po koupeli v řece a opékání buřtíků popíjíme a pod plachtou čekáme na nějakého toho brumlu. A vzrůšo na sebe nenechá opravdu dlouho čekat. V noci přijíždějí 2 rumunští mladíci na malém enduru a mizí za řekou. Už vidíme jen čelovku a slyšíme pilu a sekeru. Asi kradou. V noci se na dřevo přece nechodí!! :-) Kolem půlnoci se vrací s koněm a vozem, musíme posunout Kačky motorku, která jim trochu vadí v cestě. Teď už můžeme v klidu spát. A medvěd se už taky neukázal. Ráno snídáme, balíme a razíme na poslední den po Rumunsku. Jedeme přes PLOPI směr GILAU. Čeká nás posledních asi 20 km po prašných cestách a pak už jen silnice plná provozu na ORADEU. Tam je naše cesta po Rumunsku definitivně pryč a čeká nás už jen Maďarsko a poslední noc na Slovensku v Revúci se slováky. Co nakonec? Dovolená se povedla, užil se srandy kopec, ujelo asi 1000 km po Rumunsku z toho asi 350 km po šotolinách, škody skoro žádné. Jen Cyrilův blinkr a moje prasklá podsedlovka.

Díky Ivanovi , Zámkovi a Cyrilovi, že jeli s námi, protože bez nich by to nebylo ono a asi bychom ani nejeli. Obdivuji mou ženu Kačku že se už po několikáté s námi do toho pustila, že sama jede s partou chlapů na motorce do takových míst a doufám, že ne naposledy.

© Štefi

P.s. Díky za to, že mě celá ta parta vzala sebou. Bylo to super. Od té doby neuplynul ani jeden rok, kdybych nejel na GéeSu do Rumunska. A někdy i víckrát....                                                     Cyril.