2. den – 568km.    Polsko

Ráno se probouzíme do pěkného počasí a po snídani z vlastních zásob sedáme na mašiny a vydáváme se po trase Piotrkow Tryb.,Stojec,Lomža až do Raigrodu kde v útrobách lesa nacházíme celkem slušný kemp. Zde se dnes poprvé nedá platit kartou ale zase poprvé berou eura. Cena za všechny 13 Euro. Večer ještě jdeme po sprše na pivko do místní hospody a první kapky deště chytáme pod deštníky místní restaurace. Pivo docela dobrý, jen by mohla být pěna. Hospodský to jak ukazuje umí natočit i s pěnou jak v česku, ale jak říká, Poláci o to nestojí. Pijeme tedy to co ostatní Poláci a nediskutujeme. Dnešní den jsme jeli v ohromném prachu, chvilku v dešti, ale popsat polské dálnice prostě nejde. Jsou na nich z nenadání semafory s příčným směrem, párkrát jedou uprostřed koně, krávy po příkopech a provoz jak se komu zachce. Polsko je země malých osobních aut a kdo chce vypadat jako machr koupí si jakoukoliv Audi. Všude špína a bordel, hlavně na benzinkách  máme strach použít záchod, voda neteče ani z jednoho kohoutku. Zato vše co má něco společného s církví je nové, opravené nebo v rekonstrukci. Prostě hnus jako všude. Vira v boha je věc k závidění - dar, ale církev jako instituce je shnilá a zapáchající. Také jako všude…Cyril s Evou mají hlad a chtějí již něco jiného než konzervy, Pavouk starý kamioňák tedy radí a ne špatně. Držková polévka v bufetu u benzinky se polsky řekne: Flaky voluove a chutnají perfektně. Včetně dvou housek stojí v přepočtu 30 Kč. Silnice jinak celkem dobrý, je vidět že se snaží, smůla však přichází ve chvíli kdy dojíždíme na zlom hotového a rozdělaného úseku výstavby silnice. Je pravda, že někde to přeci skončit muselo. No prostě strašný, oba pruhy jenom štěrk a písek, bordel a hnus. Cyril s LT má o zábavu postaráno a ani pro ostatní to není nic moc,  protože provoz poměrně hustý a nevypočitatelný. Patrik na GS jede jediný v pohodě. Dávat sem další fotky z Polska považuju za zby\tečný..... :-).

3.den – 561 km.    Polsko – Litva – Lotyšsko

Ráno rychle balíme stany a za krásného i když trochu chladného probouzení přírody jedeme směr Augustow a Suwaeki k litevské hranici. Zde již nikdo než Pavouk nikdy před tím nebyl a máme trochu strach, protože po příjezdu na celnici jednoho z bývalých států CCCP jde člověku trochu mráz po zádech. Vše zdevastované, oprýskané fasády a podezřele prázdná parkoviště i budky, ze kterých ještě dýchá duch předešlých dob, kdy se přes tento shluk budov dostávala auta i lidé po velmi dlouhých a strastiplných mukách vystátých front a nekonečných razítkových procedur. Uniformy v jediné obsazené budce nám kontrolují občanky a pasy a odjíždíme směr vnitrozemí. Cyril škrtá spodkem LT o zpomalovací retarder ale ani tak nás již nic nezadrží a my  vjíždíme do Litvy směr Marijampole. Docela dost nás bombarduje silný boční vítr, který na ničím nechráněné silnici dělá s našimi motorkami opravdové divy.

Z Litvy máme průběžně lepší a lepší pocit, nová silnice se vyhýbá všem obcím, takže nic nebrzdí provoz. U cesty stojí tak jako potom i v dalších dvou zemích trhovci s ovocem nebo zeleninou, pouze snad s tím rozdílem, že každý prodejce má jeden, maximálně dva košíky zboží. A stojí od sebe vzdáleni asi 10km. Samozřejmě kravičky a pole, občas koníci. Země je však čistější a spořádanější než Polsko. Při příjezdu do Kaunasu proti nám, i s námi jede stále více motorek a my potom s udivením zjišťujeme, že tento víkend se zde koná největší motorkářský sraz, který Pobaltí zná. Po Pavoukově dohodě s jedním místním motorkářským gangsterem, který se s ním (rusky) dává do řeči na jedné benzince, provádíme změnu plánu a v závěsu následujeme asi patnáctičlennou bandu, směřující k centru dění. Projíždíme Kaunasem tak, jak bývá zvykem i v česku. Tzn.mezi auty ve třech stojících zacpaných pruzích. Dnes tady mají motorkáři veškerá privilegia. Dovnitř areálu se ani nepokoušíme dostat. Vstupné je 50 Euro a již je tady asi 15.000 účastníků a stále přijíždějí další. Pro chopperáky by to byl určitě krásný zážitek, my však máme jiný plán. Přesto naše BMW a MPZ-ky budí zasloužený obdiv. Jinak motorky účastníků jsou na srovnatelné úrovni jako v česku. Pouze je zde hodně teenagerů se skútry, které v této zemi nemusí mít ani SPZ ani blinkry. Různé přestavby a td. Odpočíváme a čekáme až se uvolní zpátěční cesta ven z města, potom prcháme. Je teplo, takže rychle ven na otevřenou zem směr Šiauliai.

Vjíždíme do Lotyšska a za postupně se kazícího počasí dojíždíme již v dost hnusném dešti a díky objížďkám a Cyrilově zbrklému přejetí správné odbočky úplně do neznámého a neplánovaného města Sigulda, kde Pavouk u místní motorkářské hospody zastavuje u tvrdých chlapíků v kůži, aby se rusky zeptal na nějakej kemp a tak. Vystupuje jeden a dívá se na naše značky a potom zcela v pohodě podává nám všem po jednom ruku a česky zjišťuje co potřebujeme. Je to člen místního motorkářského klubu a mimo to zaměstnanec české ambasády v Lotyšsku. Jezdí na bahenní pumpě CX, ale 750. Je to snad první motorka kterou jsem viděl s CD číslem. Jeho lotyšský kamarád na VL 1500 nás potom dotáhne až do kempu. 1 motorka, 2 osoby a 1 stan stojí 7,- Euro. To není tak zlé. Večer přijíždí onen "ambasador" se svou ženou a staví stan vedle našich. Kupuje pivko a besídka může začít. Postupně odpadáme do stanů, pouze Patrik a Pavouk s naším novým sousedem neví, co je únava. No uvidíme ráno.

4.den – 332km.    Lotyšsko – Estonsko

Tak jak se dalo čekat, ráno se probouzíme do začínajícího deště. Ještě se nám daří za akceptovatelných podmínek sbalit stany a zavazadla, ale potom už chčije a chčije. Náš nový známý s manželkou (nechci je bez jejich souhlasu jmenovat) nás zvou do své oblíbené motorkářské hospody, kde jsme je včera poprvé viděli na snídani a ranní kávičku. Platí za nás. Diky. :-) Potom s námi ještě jede kus směr Riga kde bydlí. My se tedy loučíme a dáváme se objížďkou jiným směrem, protože náš další cíl je se podél moře - ridského zálivu dostat nejdříve do Pärnu a potom do estonského Tallinu. Počasí se postupně začíná umoudřovat a do talinského předměstí, kde má dle Šišových údajů být kemp již vjíždíme za krásného sluníčka. Kemp je opravdu tam, kde jsme ho čekali a za stan platíme po Pavoukově domluvě s personálem včetně motorky a dvou osob 5 Euro. Prostě paráda, všechno dostává hned veselejší barvy. Silnice až asi na 30ti kilometrový úsek ve výstavbě naprosto super, všude pořádek a čisto jako v Německu nebo u nás. Lidé v pohodě. Konstatujeme, že pobaltské země udělaly velmi dlouhý krok kupředu a opravdu nezbývá než před nimi smeknout. Naprosto nejhorší dojem zanechalo špinavé a kabonící se Polsko.

5.den – 309km.     Estonsko – 80km trajekt moře – Finsko Helsinki

Ranní blbou náladu způsobenou probuzením do docela dost pošmourného dne ještě umocňuje zatím nejnižší teplotní rekord. Teploměr na LT ukazuje osm stupňů nad nulou. Projíždíme dost přecpaným Tallinem, ale naštěstí poměrně snadno nacházíme celkem dobře značený přístav. Jednotlivé terminály jsou od sebe dost vzdáleny a nakonec zjišťujeme, že stojíme blbě. Přejíždíme tedy na terminál 4 odkud pluje v dohledné době něco Helsinek a nakonec se nám daří zakoupit loděnku na super Katamaran, který je sice o něco dražší než ostatní lodě, ale jak potom zjišťujeme o mnoho rychlejší. Je kupodivu, že v Estonsku na přepážce neumí ani Rusky ani Německy, takže Cyril musí oprášit svoji ne-Angličtinu. Nakonec to tak bude s dorozumíváním až na pár výjimek i v dalších dnech. Cesta katamaránem trvá z Tallinu do Helsinek  hodinu a půl, což je super. Zuzka má trošku mořskou nemoc, ale přežije to. Motorky nám v podpalubí vážou námořníci celkem zodpovědně a tak tedy, když jsme znovu vpuštěni do podpalubí těsně před vyloděním, jsou naše motorky v pořádku. Pouze ještě zkontrolovat, jestli je vše na svém místě, protože vaky na kufrech ani tankvaky nikdo nedemontoval. Na LT je ještě třeba vyzkoušet zda popruhy vedoucí přes sedlo nepoškodily elektrická vlákna pro vyhřívání sedadla. S pozdější reklamací u lodní společnosti by měl asi člověk smůlu. Pokud by i takto vůbec něco vymohl. Vše je O.K. a tedy hurá na pevninu!!!!

Finské přivítání však není vůbec takové, jaké si ho asi každý z nás představoval. Zacpané město a déšť jako z konve. Po pár kilometrech stavíme na oběd v bufetu, někdo konzervuje, někdo jde konečně na kus flákoty. Prší stále a tak nezbývá, než pokračovat dál. Protože naše trasa jak později zjišťujeme není vlastně vůbec připravená, uhýbáme omylem něšťastně před helsinskými severními jezery na západ, směr Seitseminen Kuru, kde se nám však naštěstí již při svitu sluníčka daří pronajmout typickou skandinávskou „chatu“ se saunou a vším co k tomu patří. A to za pouhých 80 Euro pro všechny!!!! Patrik, coby starý saunový specialista, který ji jako jediný z nás má i doma ji uvádí do provozu a my potom společně vychutnáváme teplo a zimu. Unaveni padáme do spacáků s přáním, aby zítra již konečně nepršelo. Hlavně abychom neměli z té sauny ráno bílý jazyk! :-))

6.den  395km Finsko

Ráno se skutečně probouzíme do slunného dne a vše tedy okamžitě začíná mít optimističtější rozměry. Teplota není nikterak vysoká, tedy ideální na motorku. Uháníme po narychlo naplánované trase silnic II.a III. třídy krásnou krajinou, žádný provoz, no prostě nádhera! Po cestě zastavujeme u jednoho ze skanzenů. Fotografie možná přiblíží atmosféru té doby jen velmi vzdáleně, ale přímo na místě si člověk řekne, že by v té tvrdé a kruté době asi opravdu nechtěl žít. Vše velmi malé a stísněné. Museum je zavřené, tedy nakukujeme skrz okna. Po objektu mezi dřevěnými domky samozřejmě chodíme, nikdo na nás odnikud nekřičí. Nikdo nás nevyhání.

Po cestě potom zastavujeme u různých zajímavostí jako je třeba cesta, která vede do vody – tedy nikam.....samozřejmě je to pro skládání lodí z autopřepravníku. Vypadá to však zajímavě.

Jen tak pro zajímavost....ještě nikdo jsme neviděli ani jednoho soba. Pokud tedy nepočítáme výstražnou dopravní značku. Navštěvujeme venkovní „zvonové“ muzeum, kde si každý může vyzkoušet udeřit do čeho chce. Hlas elektronického průvodce ve všech světových jazycích – čeština však nikde. Jedeme pořád na sever a večer nakonec stále ještě za světla, přijíždíme do městečka Kärsämäki, kde se ubytováváme v kempu „Suomela“ Provozuje ho starší němec s finskou manželkou, takže s ním klábosíme a dovídáme se spousta užitečných věcí pro další dny. Chatky pocházejí snad již z předminulého století, ale jsou udržované a uvnitř velmi útulné, dokonce s vlastní lednicí. Za 10 euro na osobu bychom podobný komfort nedostali ani v česku. A to máme za rohem k dispozici velikou společnou kuchyni „Stodolovitého“ typu, kde večer Pavouk rozehrává koncert na plotně a dělá všem co si koupili to správné naložené masíčko výborný bifteček. Po pár pivečkách potom padáme do spacáků a těšíme se co přinese zítřek. Snad to opět vyjde s počasím. Patrik ještě tento večer ohlašuje svoje rozhodnutí, že se na polárním kruhu od nás odpojí a bude pokračovat sám na Nord Kapp. Je to jeho rozhodnutí a nikdo mu nebrání. Myslet si o tom samozřejmě může každý co chce. :-(.

7.den       454km cesta na polární kruh

Ráno vstáváme do celkem zataženého dne, ale hlavní je, že neprší. Vzhledem k tomu že dnes chceme dosáhnout polárního kruhu, se po snídani moc nezdržujeme a hned po sbalení věcí, rozloučení s majiteli kempu vydáváme na cestu. V místním obchodě ještě děláme nezbytný nákup a hned potom vyjíždíme směr Rovaniemi. Ještě při výjezdu z městečka se zastavujeme dle doporučení majitele kempu u místního novodobého kostela, jak jinak než komplet postaveného ze dřeva. Jdeme dovnitř, kde nám i místní správce ochotně, až vlezle vypráví o jedinečnosti a hlavní výhře v soutěži o architektonicky nejodvážnější církevní stavbu v evropě. Odjíždíme bohem zcela nedotčeni a noříme naše motocykly do lesního porostu. Zde již začíná vegetace podobná tundře – nízké a zkroucené porosty. Zde se nám konečně daří na vlastní oči vidět živého soba. Je chudák trochu vypelichaný a podvyživený, no prostě taková městská hujda ale konečně alespoň něco!

Krajina ubíhá, a když kolonu vedoucí pavouk postupně zrychlí na 140kmh, máme okamžitě v protisměru policejní auto. Jako by nás odněkud sledovali. Aby situace nebyla až zas tak moc jednoduchá, hned o pár stovek metrů dál nás staví policista na Yamaha FJR 1300. Máme obrovskou radost, protože jsme nejvyšší povolenou rychlost překročili o 40km/h a to se ve Finsku trestá přibližně 15.000Kč. No super. Hned po našem zastavení nás zezadu dojíždí ono polis auto které nás před minutou míjelo. Abychom to měli úplně pojištěné, během pár minut přijíždí na místo další policejní auto, tentokrát však již celý krásný Anton, kterým se v případě že se jim něco nebude líbit povezeme na „místní“ stanici finské „VB“. Nevím kde se tady všichni vzali, jsme totiž docela v pustině a v obou směrech je to k civilizaci (domek s kozou) minimálně 60km. Okamžitě jsme všichni ve střehu a dle námi dohodnutých pravidel nikdo neumí ani slovo jinak než česky. Motopolicajt obchází mašiny a hlásí vysílačkou kolegovi co sedí za námi v osobním autě že jsme „Czech Republic“ a docela nás uklidňuje, že již trochu změkl jeho ztuhlý a nepřístupný výraz. My řidiči si cvičně dáme dechovou zkoušku na alkohol, což není problém. Nikdo nic nepil a zbytkový alkohol je vyloučený. Kontrola dokladů všech, včetně našich dam. O rychlosti nikdo z policistů nemluví a tak když z ničeho nic odjíždí anton, začínáme být docela silně v pohodě. Cyril se ptá řidiče osobního hlídkového vozu o kolik můžeme překročit nejvyšší povolenou rychlost a dostává se mu odpovědi že o nic. Policajt se však přátelsky usmívá a mrká okem, takže možná přece jenom trochu přidat můžem. Nicméně nás však nakonec pouští bez pokuty a bez varování. Takže v pohodě. Každý si motorkářského policistu asi 20x fotí, takové FJR nikdo z nás v roce 2004 ještě neviděl.....

Asi 160km před městem Rovaniemi zajíždíme u městečka Podasjarvi do místního skanzenu, který je v lese. Vstupné 1euro včetně mnohajazyčného průvodce je skoro zadarmo. To prostě nemá obdoby! Eva vede exkurzi a překládá z německého průvodce, mimochodem velmi přehledně a srozumitelně sestaveného. Je to velký a rozsáhlý areál s mnoha dřevostavbami, od boudy pro služku přes velkou kuchyň stravující 30 lesních dělníků až po všechny možné způsoby uchovávání potravin.. Všechny domy jsou dobově zařízeny i  vybaveny a na stolech leží věci osobní potřeby jako třrba  brýle nebo motlitební knížky. Vstupujeme do komory plné motorových pil všech rúzných období. Stříbrné nádoby nebo starožitné písemnosti, prostě vše. V Česku by toto muzeum fungovalo v této podobě asi 5 minut, než bychom si ho sami pěkně rozkradli. Alespoň něčím jsme slavní…..

Pokračujeme dál a přijíždíme na polární kruh do Finského města Rovaniemi. Dojíždíme k tzv. Santa Parku, který nás vítá snad všemi jazyky.Atrakce – centrum pro děti a zábavu je ještě zavřené, stejně bychom tam nešli, musíme začít hledat ubytování. Jsme unaveni a Paťas se chystá odpojit a pokračovat na Nord Kapp.

Po odpojení Patrika jedeme narychlo hledat ubytování, ale jsme celkem překvapeni vysokou cenou místních služeb. No nic jsme na polárním kruhu, to bude něco stát. Nakonec se nám podaří najít ubytování zcela mimo očekávání. Dřevěná obrovská vila s komplet luxusní výbavou, která je normálně určena hlavně pro japonské zbohatlíky. Vše je napsáno japonsky, jedna noc stojí 20 euro na osobu, ale je k dispozici od sauny, venkovního i vnitřního krbu, koupelen atd. atd. Ještě večer se nám daří spustit požární hlásič, když při topení v krbu mačkáme různé knoflíky na odtah kouře a stále se nedaří až již není v hale vůbec nic vidět. No všechno dobře dopadá a my jdeme do peřin. Ano do peřin. Prostě servis který by u nás stál 2500kč za noc. Tady stojí 20euro – 650Kč. V sousedství našeho domu stojí právě dokončený pravý nefalšovaný finský srub, jsme z něho uchváceni. Nádhera nádhera nádhera!!!!! Jdeme spát a ráno již bez Patrika po snídani mažeme do Švédska.

8.den  Finsko – Švédsko celkem 482 km

Ráno se probouzíme do zataženého dne, ale již nás to celkem nepřekvapuje. Patří to ke Skandinávii a vůbec to nekazí krásný dojem z dovolené. Pavouk na mapě vybírá silnice 3.třídy, abychom viděli také něco z vnitrozemí. Cesty zde nejsou právě v nejlepším stavu a tak jedeme max. 80km v hodině. Úplně to stačí, je na co koukat. Potka zde soba již není žádná vzácnost. Jak již bylo zmíněno, jedeme teď na neurčitou dobu pouze 3 motorky. Paťas na R1100GS právě míří k Nord Kappu. Celý den probíhá bez deště a k večeru nacházíme pěkný kemp u města Norsjo. Kromě dvou obytných aut s Němci je zde prázdno, ale vše otevřeno a funkční. Telefonujeme z erárního telefonu v „kulturní místnost“ na uvedené kontaktní telefonní číslo a domlouváme se správcem kempu naše ubytování. Po jeho příjezdu bereme dvě chatky za celkem 79euro. Cena za 6 osob celkem v pohodě..... Chatky jsou pěkné a vybavené. Po večeři jdeme spát. Je tady pěkně. Jezero a loďka volně k dispozici. Pavouk neodolá a musí ji ještě vyzkoušet. Pár neodbytných komárů odrazuje český repelent.

9.den Švédsko 363km

Ráno, hned po snídani se dle předběžného plánu v kempu vynořuje Paťas. Po kafíčku které si ještě při jeho vyprávění o cestě na sever dáváme, vyrážíme po drobných provizorních opravách na jeho GS dále. Paťas je vyčerpaný a dost zmrzlý, ale jede. Pár fotek z Nord Kappu nmůže uškodit....:-)

Jedeme již opět kompletní po silnicích 2.a3. tříd, naprosto nádhernou krajinou. Velkou část dne konečně rozveseluje sluníčko. Zima není a tedy pohoda. Na odpočívadlech necháme do našich útrob opět spadnout část zásob a po příjezdu do města Strömsund hned po nezbytném nákupu pečiva a piv nacházíme kemp hned u jednoho z početných jezer. Paťas nemá platební kartu a zde opět naráží na problém. Nikdo nechce přijmout jeho Eura. Nakonec po bezvýsledném popojíždění a hledání možnosti ubytování za euro nebo zadarmo v blízkém okolí, přijíždí Paťas již trochu za šera (větší tma už nebude) za námi do kempu a staví stan skrytě za našimi chatkami. Snad jej nikdo neobjeví. Z počátku jsme Patrikovi pomáhali s platbami kartou střídavě všichni, ale nikdo z nás si již teď nechce dovolit riskovat konec kreditu platbami i za něj, protože karty mají limitovaný týdenní výběr a nikdo z našich dvojic nepočítal s třetím člověkem. Teď již je to ale asi stejně jedno a příště se mu to snad, pokud někam pojede nestane. A toto je poučení i pro vás ostatní, kteří plánujete podobný výlet. Švédsko je sice členem Evropské unie, ale není povinno brát platby v Eurech. Jak se bude vyvýjet situace v dalších letech se dá těžko odhadnout. V každém případě se píše rok 2004 a zatím to nejde.....:-(

Co se týče platebních karet, nejlépe se až na dva případy v supermarketech osvědčila karta Master Card nebo Visa. . Maestro odmítli ve 40%..

10.den Švédsko – Norsko 407km

Ráno balíme a opět usedáme na naše krásná a spolehlivá stroje.  Paťase nikdo nechytil,ušetřil tedy krásných 95 SEK za nocleh. Počasí je jako stvořené pro jízdu na motorce – není zima ani vedro, svítí sluníčko, silnice super a příroda se nedá popsat, ta se prostě musí vidět. Jedeme jako ve snách a na vrcholcích hor, které se postupně z plochých plání začínají šplhat do výšky vidíme sníh i obnažená pásma bez vegetace. Začínáme vážně uvažovat o prodloužení výpravy a díváme se do mapy pro případnou aktualizaci trasy. Nakonec je rozhodnuto, jedeme i do Norska. Ještě týž den přijíždíme do norského města Trondheim a po těžkostech s platbou eury rozbíjíme stany v kempu vedle dálnice. Není tady téměř žádnýprovoz a tak to nevadí. Dálnice je tak jako tak skryta za 5m vysokým valem. Po večerním posezení u lahve Bourbonu jdeme spát. Je krásně a na déšť to nevypadá.



11.den, neděle, Norsko – Norsko 391km

 Ráno se probouzíme do sluncem zalitého dne, tedy opět O.K. Vyrážíme směrem do hor po silnicích 2.a 3. třídy. Jak se později ukazuje, strejda Pavouk nemohl vybrat lepší trasu. Počasí se sice postupně kazí, ale na naši skvělou náladu to nemá sebemnší vliv. Postupně projíždíme nejkrásnějšími úseky, které jsem měl možnost do té doby vidět . Teplota na vrcholcích hor dosahuje max. +7°C stupně a samozřejmě musí začít i pršet. Jako kuchyni dnes použijeme místní autobusovou zastávku před na místní poměry docela velkou firmou. Nikomu naše jidlo na lavici a vařiče na zemi nevadí. Řidič traktoru a potom i jednoho osobního auta, kteří projíždějí okolo si nás pouze zvědavě prohlédnou a po zjištění, že zde neobědvají teroristé nás míjejí v klidu, který asi k této nedělní atmosféře patří. Již za sucha dojíždíme do kempu „Stöa“ kde nás na recepci vítá starý manželský pár. Platit můžeme pouze norskými korunami. Karty neberou vůbec, hotovost je opět pryč. Cena jedné chatky 300 NOK. Jsou to mrňavé boudy vybavené vařičem, stolkem a 4 postelemi. Kemp je zaplněn asi z 10% takže máme klid a po večeři už moc dlouho nepovídáme a jdeme spát. Dnes jsme najeli téměř stejně kilometrů jako obvykle, ale v horách a na mokru, místy i v dost nepříjemné zimě a vlhku. Chatky mají tak jako v každém kempu funkční elektrické přímotopy, takže se usíná velmi příjemně. Do stanu by se dnes asi nikomu nechtělo. Uvidíme co ukáže zítřek.

12.den pondělí, 536km Norsko – Švédsko

Ráno nás venku vítá opět přijatelná okolní teplota +12 °C. Hned po snídani sedláme Brambory a vydáváme se na zrychlený přesun do Švédska. Motorky fungují bez závad, ani Paťasovo R1100GS už nezlobí. Měl špatně utažený kulový čep na Teleleveru, který se neustále po pár desítkách kilometrů povoloval a trochu si také stěžoval na práci převodovky. Po celodenní jízdě již v pohodových teplotách okolo +17 stupňů přijíždíme díky Pavoukově dobré orientaci do přímořského kempu, který známe z loňska. Zde již hovoří německy, takže si bez problémů pronajímáme tu samou chatku jako naposledy. Cena na osobu 650,- našich korun. Ještě provedeme nezbytný nákup -  konečně nějaké to pivečko a klábosíme až pozdě do noci. Hlavně my, chlapi. Holky po teplé sprše, procházce po pobřeží a vydatném jídle dávno zalehly a spí a spí a spí….:-))

13 den  Švédsko – Německo 297km

Ráno se opět za pěkného počasí vydáváme na místní pláž udělat nějaké fotky a mrknout na moře. Poté se vydáváme zrychleným přesunem na trajekt do švédského Trelleborgu. Po cestě nás i přes původní naději že nám počasí vydrží čeká tak obrovský příděl dešťové vody, který nemá obdoby. Nebe se zatáhne tak hustě, že je úplná tma a voda padá proudy tak silnými, že i auta jedou po dálnici maximálně 70km/h. Nakonec se nám však po dost riskantní a rychlé jízdě daří vyjet z pod tohoto mraku a my pokračujeme dál.

Zažíváme ještě (dnes již veselou) příhodu  se švédským policajtem na motorce. Právě když se nám totiž daří v zúženém úseku dálnice ve výstavbě překračovat nejvyšší povolenou rychlost asi o 35km/h, nedaří se policistovi na BMW K100RT zastavit Petra se Zuzkou, kteří ho prostě ve zpětných zrcátkách nevidí a jedou, jako by se nechumelilo. Nakonec se to ochránci zákona nějak daří a předjíždí nás všechny zleva. Petrovo RT-čko zastavuje. Policajt je dost vzteklý. Po Petrově klidné a stručné odpovědi „dobrý den“ na několikasekundový policejní monolog  už jen něco zamumlá a ukáže na zpětná zrcátka, že jako aby je Petr víc sledoval. My ostatní čekáme na Petrův příjezd na nejbližší benzince. Nakonec je vše O.K.. Zase jsme měli štěstí. V Trelleborgu čekáme ve frontě na Trajekt. Trochu prší, ale nálada je dobrá. Loď v pohodě, moře klidné, výhled super. Motorky si vážeme pro jistotu sami, nikdo nás na to, že to tady nědělá personál neupozornil. Kdybychom očekávali stejný servis jako u skandinávských společností, které na toto měly vyškolené lidi, měli bychom asi někteří po motorce. Zaměstnanci se jich ani nedotkli, jen nám pohodili na palubu nějaké špagáty, které ani náhodou nepřipomínali kurtny. Východní Němci nezapřou svoji komunistickou minulost. No prostě něco jako u nás.

Vyloďujeme se v Sasnitz a okamžitě se vydáváme hledat kemp. Nikde není pořádně nic značeno a když se nám omylem konečně podaří najít honosný kemp, jsme opět v socialismu. Žádná chatka, pouze vlastní stan, cena normální. Jednání správce kempu o.k. Jen místní celoroční kempista „Genose X“(Soudruh X) nám hned od počátku ukazujeme, kde nesmíme postavit motorky, protože on to má pronajato celé i s tím trávníkem. Potom nás ještě asi hodinu hlídá za záclonkou svého stanu než jde spát. Asi bývalý funkcionář…. Není si tady v kempu ani na co sednout, bereme si tedy z místní kuchyňky plastové židličky, abychom se mohli alespoň najíst a napít. Záchody celkem čisté, jinak hnus.Je to ale na druhou stranu asi to nejlepší, co pro nás mohli místní soudruzi udělat.Ani nám potom totiž tolik nevadí, že končí dovolená a my se dokonce poprvé za celou cestu začínáme těšit domů.....:-). Usínáme a víme, že pro nás dnešním dnem končí to pěkné, Pobaltsko-skandinávská dovolená.

14. – 15. den Německo – Česko

584km + 320km

 Přes Německo již jedeme na ujeté kilometry a snažíme se co nejrychleji dostat do Česka. Žádné zvláštní zážitky nás již po cestě nečekají, pouze Paťas se ještě jednou odpojuje, aby navštívil válečné muzeum ve Warnemünde. Ještě týž den nás ale opět dojíždí, a to na českém území ve Varnsdorfském kempu, kde jsme zakončovali i minulý rok. Bylo to super, nelituji jediného kilometru.