VirtueMart Login

Keramická spojka R1150GS/RT/RS/R Keramická spojka R1150GS/RT/RS/R 4.900,- Kč
sada blinkr bílý K1200LT_komise sada blinkr bílý K1200LT_komise 1.999,- Kč
nadrz R1200GSA nadrz R1200GSA 6.000,- Kč
Rozšířené stupačky_komise Rozšířené stupačky_komise 850,- Kč
doklady "F" R1100RT_96 doklady 5.000,- Kč
rolna 18 nová_komise_ rolna 18 nová_komise_ 120,- Kč
rippen1 komise rippen1 komise 1.999,- Kč
zvyseni riditek 11-1150 Komise zvyseni riditek 11-1150 Komise 999,- Kč
Středa, 24 Únor 2010 21:04

Alpy 2002 Rakousko-Švýcarsko-Itálie-Slovinsko-Německo

Hodnotit
(1 volba)

alpy2002m1_smallJe dnes sice krásný a slunný den, ale dle neúprosných údajů v kalendáři je jasné, že již přišel podzim 2002. Proto usedám k počítači, abych napsal pár řádek o naší dovolené ještě před tím, ne? se zá?itky z ní rozpijí v nekonkrétní pocit nečeho minulého, o čem již nedokážu nic odvyprávět.

Tak jako minulý rok, tak i letos jsme já a pár mých přátel usedli na své motocykly abychom se podívali po horách západní evropy.

alpy2002m1

Bylo nás 7 na 6 strojích: 4xBMW-R1150GS/00´Patrik, R1100RT/00´já, R1100R/97´Radek, R1100RS/93Čert´, Yamaha XVZ 1300Royalle Venture/91´Pavouk a Honda CBR1100XX/96´Vlas?a s Květou..
Původně nás mělo jet více, ale finance, závada motocyklu, čas nebo nechu? nakonec ?vyselektovaly? zdravé jádro.
1 den sobota.
Odjí?díme tedy v sobotu dne 24.8. ve 14.00 hod. z Prostějova od benzínky plně natankovaní a za překvapivě pěkného počasí směr Boskovice. Z důvodu nedávných povodní objí?ďkou přes Poličku-Havl. Brod, nic moc ale nevadí. Dále potom Pelhřimov, Tábor, Písek, Strakonice, Hora?ďovice, a Su?ici kterou ji? projí?díme v pozdních odpoledních hodinách abychom na noc zakotvili v nedalekém kempu Anín. Cena kempu je na přijatelné úrovni - ubytování v chatce za osobu a motocykl 190,- kč. Dáváme je?tě teplou večeři v místní hospodě, zalijeme třemi pivky a jde se spát, nebo? zítra nás čeká poměrně daleká cesta.
2 den neděle
Ráno v 8 hodin se postupně sjí?díme v místní restauraci na snídani a hned po ní vyrá?íme směr ?elezná Ruda. Vlas?a s Květou na XX se okam?itě na výjezdu z kempu ztrácejí a jedou na blbou stranu, čeho? si samozřejmě nikdo nepov?imne. Zji??ujeme to a? kdy? je ji? pozdě, ale mají mapu a vědí, kam jedeme. Doufáme, ?e nás dojedou je?tě před hranicí.Chyba. Je?tě poslední natankování za 24.70 na litr. Zvedáme první spadlý stroj - Radkovo R-ko. Na?těstí se jen opřelo o válec při neopatrné manipulaci u tankovacího stojanu. Já to jako jediný neviděl. ?koda. Snad pří?tě. A hurá do Německa. Celnici projí?díme bez čekání a průtahů a pokračujeme přes Regen, Degendorf, kde nají?díme na Mnichovskou dálnici. Pavouk se svojí Venture, která má nejmen?í nádr? ale největ?í apetit musí po cestě tankovat a proto sjí?dí z dálnice do Autohofu, nebo? na této dálnici prostě nenajde? benzínku. Před Mnichovem na sebe vzájemně čekáme, abychom město projeli společně. Konečně nás dojí?dí i zatoulané XX a jsme zase kompletní. Stav tachometru tohoto motocyklu ji? tedy nadále nebudeme sledovat. Je neděle a Mittlerring se začíná plnit. Proto prcháme jak to jen nejrychleji jde ven z města směr Garmisch - Parten Kirchen. Slab?í povahy je?tě tankují - ve městě je to v?dy levněj?í ne? na dálnici. Po napojení na tuto dálnici v?ak asi po 20ti km sjí?díme na Stranberg a potom na Tutzing, kde chceme schladit na?e rozpálená těla v jezeře. To nedopadne, proto?e kapitalisté u? v?echny plá?e rozebrali a na strejdu z východní Evropy zbývá jen Cedule: Privat Grundstuck - Eintrit verboten!(soukromý pozemek zákaz vstupu) Je nádherné počasí, nenecháme se vyvést z dobré nálady a proto ve vesnici Beiting, kterou projí?díme svých poctivých 100km/h obracíme a vracíme se k naprosto nevídanému ,,oldtimer,, srazu v?eho co má nebo někdy mívalo motor. Traktory, sekačky náklaďáky jako i auta a v hlavně motorky. Je neděle a je vidět, ?e ji? vidíme jen zbytek skvělé, jak se dočítám z plakátu, celkem třídenní akce. ?koda, vstup zdarma, kemp asi také zdarma a okolo krásná atmosféra, včetně bavorských krojů, piva a imperialistického zápachu z nedalekých stájí. Čůráme, svačíme, kouříme a dáváme se do řeči s kolemjdoucími, jeliko? ani na?e skupinka nevypadá jako místní "pístaři" na nedělní projí?ďce kolem komína a Němci jsou jak známo také zvědavý národ. Po asi hodinové přestávce znovu usedáme na na?e stroje a pokračujeme v původním směru - přes hraniční tunel do Rakouského města Reutte. Hranici pozná? jen podle cedule ?Wilkommen in Ostereich?v neodmyslitelném EURO hvězdičkovém modro?lutém kruhu. To je velký přínos Evropské unie. Nikde? nečeká?. Po příjezdu do Reutte jsem ji? unaven a plánujeme tedy nocleh oproti itineráři zde, proto?e jak vidno nebude dlouho trvat a začne pr?et. Nad horskými ?títy se ji? blýská. Zají?díme k ?Tankstelle? a na tachometru mám celkem 755km. Je na čase natankovat, celé Německo jsem tam nenalil ani kapku. Benzín stojí 0.93 ?. Také nejsem nakloněn nápadu pokračovat dál z toho důvodu, ?e je ji? 18:00hod. a v de?ti nechci hledat kemp a potom stavět stan. Po dohodě rozbíjíme tábor v místním kempu. Dohodli jsme Gruppenpreis - skupinovou cenu tak, ?e na osobu vychází nocleh celkem 7?, co? je v aktuálním kursu 210Kč. Sprcha extra na ?eton - 0,70 ?. V?e čisté, jen pár holanďanů a v?ude klid. Odcházíme do sprch a potom usedáme u recepce pod přístře?kem se správcem kempu který nám prodává asi 20piv láhev za 1,50 ?. Pr?í, hřmí a my popíjíme. Po půlnoci odchod a spát.
3. den pondělí
Ráno krásné počasí, dobrá nálada, tak?e ani nesnídáme, hned balíme a odjí?díme. Čekají nás hory a tak plánujeme snídani někde u vody v přírodě. Odjezd z Reutte po silnici č.198 směr Weissbach, naprosto nepopsatelně krásnou krajinou přes vesničky jako např. Stanzach, Bach, silnici lemují krásné potůčky a řeky, zde někde dáváme snídani u řeky ve skrytu lesa. Pěkně v klidu. Tedy asi první 2 minuty. Potom zji??ujeme ?e jsme se rozlo?ili se svými fazolemi, plynovými vařiči a chleby na kři?ovatce cyklostesek. Provoz slu?ný, nikomu nevadíme. Dojíme, sbalíme odpadky a jedeme dál. V?ude kolem hory, potom město Au. V kempu se připomíná dopad povodní a nará?íme na objí?ďku která hatí na?e plány. Pokračujeme tedy rovně po dost úzkých stoupajících serpentinách. Je to tu dost nebezpečné, nebo? v zatáčce potkáváme nějakého rakouského Lojzu s praporkem který nás zpomalí pro průjezd kolem travní sekačky zakusující se do svahu asi 3 metry nad vozovkou. Proto je tu v?ude asi takový rozhled. Prostě to udr?ují a? nelogicky v pořádku. To se opakuje několikrát, samozřejmě v?ak v?dy na nejblběj?ím místě. Proto?e na sebe v?dy průbě?ně čekáme a objí?ďka nás zaskočila, sesedáme a dáváme kafe, zmrzlinu a mo?t na zahrádce místního Gasthausu v obci St. Gerold, úroveň nic moc, ceny dost vysoké, např.?álek kávy 2,60?. Obsluha velmi přívětivá. Po příjezdu opozdilců opět na koně a směrem na Landeck kde dnes plánujeme nocleh. Na parkovi?ti je?tě vidíme pád motorky BMW K1200RS jednoho asi 60ti letého Raku?áka. Neodhadl svah a ?patně se otáčel. Trochu plasty, ulomená pravá přední stupačka. Poradíme ?e jde nahradit zadní, nevěří dokazuji mu to. Je spokojený, mů?e pokračovat v jízdě, děkuje a konstatuje, ?e motorkáři je?tě stále dr?í při sobě. Ké? by měl pravdu. Do Landecku přijí?díme asi v 17.30hod, hned nacházíme kemp a v blízkosti je?tě stíháme nakoupit u Hoffera proviant. Ceny potravin jsou u chleba, sýra a jiných základních surovin je?tě příznivěj?í ne? u nás. 1/2 l plechovka celkem dost hnusného piva přijde na 12Kč. Nocleh v kempu vychází na osobu 8,70 ? tedy asi 260 Kč, ale včetně sprchy. Dávají nám dokonce k dispozici přilehlý altán kde mů?eme posedět, uvařit a t.d. Jsou velmi vstřícní. Hned 15m za stany hučí řeka - dokonce osvětlená - rámus, přes řeku most a na mostě auta - rámus, nad auty vě?e a na nich hodiny, které bijí ka?dou čtvrt hodiny a těch je tady několik. Nad hodinami v?emu vévodí kravál projí?dějícího vlaku. Prý tudy ale jede jen několikrát za noc.... V?ude ?těkají psi. Takzvaný kemp ?Chyták?. Jdeme spát, jsme najedení, jedno pivko, prodiskutujeme zítřej?í plán a dost.
4.den úterý
Po silnici č.180 ?plháme krásnými serpentinami mezi kapkami de?tě směr Reschenpass, co? je rakousko-italský hraniční horský přechod. Opět krása. Zatáčky bez ?těrku vyhlodané ve skále, nebo ra?ené malými černými a kupodivu neosvětlenými tunely, na?těstí ji? jen malý turistický provoz. Risknu si i na mokru předjet autobus dvacet metrů před zatáčkou. Myslím na své ABS, dobré gumy a 45O kilo které stojí na fleku. Chvilkami přestává pr?et a vypadá to nadějně. Jak u? je ale v horách zvykem, počasí se tu mění z minuty na minutu. Hustě pr?í a ti co jsou v ků?i nebo kombinovaní zastavují a berou nepromoky. Zde je jasně vidět rozdíl nepromokavé kordury a tě?ké nasákavé ků?e. Otázka bezpečnosti je jiná věc, ale dobrá kordurová výbava má úplně stejně dobré chrániče jako ko?ená, a navíc v horku její klima membrána dovoluje v kombinaci s termoprádlem odvádět pot a v chladném prostředí zase hřeje. Nakonec vyzkou?el jsem si ji? oboje, a korduru bych neměnil. Nepromok v?ak vozím. Přijí?díme do Itálie a zastavujeme na bezplatném parkovi?ti dokonce v místě vyhrazeném pouze pro motorky na břehu krásného umělého jezera Reschensee, italsky Lago di Resia. Jako dominanta zde z vody trčí jako vztyčený prst vě?ička kostela s torzem hodin, okolo lodičky z místní půjčovny a na břehu prosklený pod střechou v?em přístupný model s ukázkou původního terénu před zatopením vesnice a okolí. Moc pěkné - stojí to za to. Dále pokračujeme za proměnlivého počasí po silnici č.40 a? k silnici č. 38, kterou by měl projet ka?dý kdo rád serpentiny. Je to náročný úsek, který upřednostňuje lehčí a pohyblivěj?í motocykly. Končí toti? vrcholem ve vý?ce 2758 m.n.m, kde je ka?dou minutu jiné počasí a při na?í náv?těvě tam byla teplota asi na bodu mrazu. Na?těstí při stoupání nepr?í. Je?tě nikdy jsem nejel nic tak vyčerpávajícího (Grossglockner je procházka rů?ovým sadem). Pass Stilfserjoch, italsky Paso di Stelvio.
Před koncem stoupání ji? není ani silnice nic moc, místy ?otolina a pokud se v protisměru dolů něco valí a ?zavírá?tě v pravé zatáčce, tak prostě nedosáhne? na zem, pokud nemá? přes dva metry. Opravdu takové stoupání a tak ostré ?vracečky?. Na?e XX si tam také - ne vlastní vinou lehá. Samozřejmě to opět nevidím. Hlavně ?e jsou Vlas?a s Květou O.K. Odná?í to jen ?krábnutý kufr a páčka brzdy, která potom při plném pravém dře boční kapotu. Kdy? jen tohle........
Po příjezdu nahoru samé motorky, motorky a zase motorky. Jak v ráji. Pavoukovo Venture budí obdiv a respekt, proto?e tě??í u? tady stojí pouze Gold Wing 1500 a ten přijel z druhé strany a odtud to není tak ?ostré?. Nejde mo?ná ani tak jen o váhu, ale o to, co si ten motor musí nechat do kopce líbit. Pořád 1. a 2.kvalt bez pořádné porce kyslíku a to asi 35km ??? Nakonec i tady je vidět velká výhoda motorů se vstřikováním. Na?e BMW nemají jediný problém s úbytkem výkonu, co? se o karburátoru říct nedá. No nic. (pozn. Vlastik jen střílí do výfuků.....) Sesedáme z motorek, fotíme, kouříme, Pavouk kupuje samolepky na kufr a ná?ivky na bundu, Čert jako reklama na tabák zkou?í, kolik jich za sebou zvládne vykouřit v takové nadm. vý?ce, Patrik se cpe a ostatní se rozutekli. Přichází spontání nápad jít pě?ky na vyhlídku, která je momentálně dobře viditelná a asi jen 400 metrů od nás. Ano jdeme. Tak hrozné stoupání u? jsem hodně dlouho ne?el, jestli vůbec někdy. Ale nedá se to vynechat je to toti? ?výcarská vyhlídka na nejvy??ím bodě na?í dovolené. Dokonce celých 2845m.n.m. To je vzpomínka na celý ?ivot. Stojím na Rakousko - Italsko - ?výcarské hranici, kde jsou je?tě celkem slu?ně zachovalé střílny z válek rakousko-uherských. Fouká tu vítr jako blázen, Čert opět kouří a já s Patrikem a Radkem jdeme dovnitř do hospody na čaj a kafe. Nikdo nechápeme jak sem dostávají vodu a vůbec v?echno. Je tu útulno, stěny zdobí černobílé fotografie z dob výstavby silnice a teto hospůdky. No prostě při placení nevěříme svým u?ím. Jeden čaj v konvičce s citronem a cukrem s předehřátým ?álkem za pouhá 2 ? a kafe se skořicí a ?lehačkou podobně. Star?í paní pouze Italsky, mladá servírka v kroji německy. Česky nikdo.Arrivederci, jdeme dolů, sedáme na motorky a sjí?díme druhou stranou směr italské vnitrozemí stále po silnici č.38. Opět velmi pěkné silnice, u? ne tak ostré zatáčky. Chvílemi opět pr?í. projí?díme Tirano a v Tarmezzu odbočujeme doleva přes řeku. V D. Arnica při stavu tachometru 1195km zbaběle tankuji. Litr naturalu stojí 0,93 ?. Podezřelá obsluha benzínky mě nechává odjet s pocitem, ?e mě krásně okradli na litrech a je?tě nalili něco, na co to nemů?e dlouho vrčet. Nicméně motor vrčí dál, a mi se suneme hustým provozem , u? zase ve vedru po silnici č.42 k plánovanému kempu v blízkosti města ComezzaD. Ura. Jsme na místě a je?tě za dne vjí?díme do kempu Dolomiti di Brenta. V Itálii je právě plná sezóna a kemp je plný rekreujícího se dobytka. Přesto po dohodě o ceně s recepční na bráně, která k na?emu ?těstí hovoří dobře německy zají?díme do zadní části kempu, kde snad nebudeme nikoho ru?it, proto?e dnes plánujeme nějaké to pivko. Radek s Pavoukem odjí?dějí na nákup proviantu je?tě ne? zavřou - v Itálii nikdo nikdy neví... jsou prý je?tě líněj?í ne? če?i. Postaví se stany a vytáhnou vařiče.Večeře, pivo, v sousedství samí mladí lidé, dokonce jedna Ducati a DR, jen postar?í Holanďané ve velkém stanu se kři?ují a bojí se co na ně chystáme. Dokonce mají vedle na?eho stanu zaparkované auto. Bojí se zbytečně, jen to auto nám slou?í večer jako WC paravan. Kecáme a? řveme, která ma?ina je lep?í, Pavouk s Vlas?ou to maj tě?ký, jsou dva proti čtyřem. (pozn.Vlastik.Nikomu nepřeji pocit kdy? ma?ete řetěz a kolem stojí 5 lidí a kouká nechápavě co dělám a je?tě se hloupě ptají jestli to náhodou nemají dělat taky). Květě to je jedno, proto?e chce stejně svého Bandita 600. Nakonec plánujeme napřesrok cestu na Nordcap co? je asi 8000km, do té doby se uká?e. Pavouk jede určitě na R1100GS to u? je jasné. Je chladno, končíme s chvástáním a jdeme spát. Na tachometru je 1260km.
5.den středa
Po snídani a spr?e platíme na recepci za nocleh 9? za osobu včetně bazénu, prádelny a sprch a u? sedíme opět na ma?inách na silnici č.42 směrem Bolzano. Projí?díme krásnou, sluncem nabitou krajinou, plnou zatáček. Lehká stoupání střídají klesání. Cestu oboustranně lemují ovocné sady, mohutně zavla?ované systémy, které pozor! místy, a to nejlépe v zatáčce stříkají na silnici, co? z nás nikdo nečeká. Mohu vřele doporučit, pěkně to probere a pobaví. Projí?díme město Reva. Je to celkem nuda. Hustý provoz a pořád na jedno brdo. Jsme ve vý?ce 1363m.n.m. a postupně přes Paso de la Mendona (moc pěkné rychlé zatáčky) sjí?díme do Bolzana, kde hned na prvním Agipu padáme z motorek a čekáme na opozdilce pro společný průjezd městem. Italský natural je samozřejmě nelogicky pojmenován Super senza a stojí 1,07?. Slab?í povahy opět tankují. Po Čertově sedmé cigaretě opět skáčeme do sedel a jedeme se ztratit v centru, které nás vyplivne na Brener, co? si nenecháme líbit a vracíme se hned tvrdo?íjně zpět, abychom napíchli tu správnou ?ílu. Daří se. Je to silnice č.241 směr Caresa el Lago kde chceme opět ?plhat do vý?ky. Jedeme nádhernou přírodou, kterou se je?tě místním chánovským nepodařilo zabalit do tisíců prádelních ?ňůr a obalit mokrým prádlem. Opravdu nádhera hluboké kaňony. Motorky jdou jako ?výcarské hodinky a počasí jak na objednávku. Co by nám mohlo chybět? Nic. Nebo přeci? No jasně!!! přece pořádný jídlo. Jak říká Pavouk ?Dal bych si maso s dr?átkem?, tedy asi kuřecí stehno nebo tak něco. Já samozřejmě taky, a tak po cestě stavíme v nádherném kamenném hotelu Gol Caresa, kde usedáme na zahrádku a ?ereme řízky s hranolkami. K pití Radler - pivo řidičů, co? je pivo na půl s citrónovou limonádou. Jak nelogicky a hnusně to mo?ná zní, o to víc je to dobrá věc. Já to ji? piji několik let. Osvě?í a neo?ere, co? je na motorce někdy docela dobrá věc. Cena jídla s pitím pro jednoho asi 13,-?. Po občerstvení opět nasedáme na motocykly a uháníme serpentinami a? do vý?ky 2240 m.n.m. na Passo Stella. Opět jeden z hrotů Dolomit, které by měl člověk na motorce nav?tívit. Holé skály, obrovská údolí. Jen ta obloha. Začíná se pěkně zatahovat. Při sjezdu dolů celou cestu a? do Cortiny d´Pedzo pr?í a ko?eňáci zase zdr?ují s převlíkáním. Hustý provoz nás nebaví. Docela záběr. Do Cortiny vjí?díme opět bez XX. Čekáme a někteří opět tankují. Slunce svítí a nakonec se po SMS opět shledáváme a jedeme dál po silnici č.51 a? na kři?ovatku s odbočkou doprava, kde nají?díme do značeného směru Ostereich, kde budeme dnes večer kempovat ve Falken kempu ve městě Lienz, kde jsme byli u? minulý rok. Na rakouské straně natankuji natural za 0,94 ?. Na tachometru se dočítám údaj 1520km. Do Lienze jedeme, u? zase roztrháni po silnici. č.100 a jak se později dozvím v kempu, kluci letěli jako urvaní skoro pořád 160kmh. Já s Čertem dojí?dím poslední, bavili jsme se u benzínky pozorováním ortodoxních Harleyářů z Německa, kteří své staré vy?perkované stroje nemohli dostat do chodu a rozjet se z benzínky. Kick startér u motorky, která hned chcípne ne? si jezdec stihne zapnout helmu je fakt kuriozitka. Ale vypadali cool.
Kemp stojí pro 7 lidí, 4 stany a 6 ma?in 42 ? a to bez sprch. Je mi to jedno, sprchovat se budu stejně a? ráno. Hor?í je, ?e mi ji? dochází čisté spodní prádlo a ručník nestíhá schnout. Ohřívám poslední konzervu a po jídle jdu spát. Nepr?í, to je hlavní. Stav tachometru 1550km.
6.den čtvrtek
Po vzájemné dohodě je dal?í změna trasy schválena a po snídani sedláme s jasným cílem. Slovinsko, konkrétně jezero Bled. Jedeme po silnici č.110. Hned po přejezdu bývalé celnice nás vítá Itálie poměrně odpornou zimou a zata?enou oblohou ze které to zřejmě za pár kilometrů začne chrstat. Ko?káři oblékají nepromoky, já otevírám topení a zapínám el. vyhřívání rukojetí. Ostatně ji? po několikáté. Je to velmi praktická věc, která se dá dokoupit i na motocykl, který je o toto zařízení ochuzen z výroby. Stojí zhruba 1500Kč, co? vychází levněji ne? doplatek za prá?ky proti revmatickým bolestem kloubů. Namířeno máme do Tolmezza, které le?í na silnici č.113. Asi 12km před Tolmezzem snídáme na odpočívadle u řeky. Zata?eno, ale nepr?í. Na silnici 54 začíná asi po půl hodině jízdy pr?et a to nám vydr?í a? na Italsko - slovinskou hranici, kde opět vidíme ?ivé celníky. Před celnicí Vlas?a s Květou málem bourá do kufru auta, které jak to tak bývá, z nepochopitelných důvodů a bez blinkru zastaví. Na mokré vozovce a bez bezpečného odstupu dostává XX se svým dualem ve zlomku sekundy smyk na obě kola. Jen díky okam?itému uvolnění brzdy se motorka rovná a Vlas?a na centimetry toho hňupa objí?dí. ?e by ten dual? To jsem kupodivu konečně viděl a musím přiznat, ?e mi bu?ilo srdíčko za ně za oba. Myslím za Vlas?u a Květu. Celnicí projí?díme bez průtahů a za ní zastavujeme. Musíme si hned vyměnit pocity ze za?ehnaného maléru. My vytahujeme cigarety, Čert u? zapaluje druhou. Chvilku ?pičkujeme Vlas?u, ale nevím co bych dělal na jeho místě. I kdy? mám ABS, mo?ná bych to RT zase neudr?el. Kdy? si člověk vezme tu váhu, spolujezdec, 3 narvaný kufry, já i on.... Jedeme dál směr Jesenice, potom odbočujeme na silnici směr Ljubljana, která nás dovede a? na odbočku k jezeru Bled. Mapu nemáme, dr?íme se Vlasti, ten u? tady byl 2x a zná i okolí. Při příjezdu do kempu jsou u? jen mokré silnice, co? je snad dobré znamení. Uvidíme ráno. Na tachometru mám 1750km. Jedna noc tady stojí včetně sprchy 7 ? na osobu.(aktuální ceník najdete na http://www.camping.bled.si nebo http://www.bled.si) Tak?e v?ude stejně. Po rychlé koupačce v jezeře (voda termální teplá cca 25stupňů a krásně průzračná) jdeme na večeři. Měním 20 ? a dostávám asi 4500 těch jejích Tolarů. Ceny jsou tu nevyzpytatelné, Pivo točené 400St, velká pizza 1000,- ale řízek z hranolkami 1800,-. Pře?íráme se. Nakolik je Slovinsko slovanský národ, po pokusu o objednání pokrmů v če?tině se opět uchylujeme k němčině. Je to jistěj?í, i kdy? vrchní mluví jak Tatar. Já se je?tě před spaním jedu sám projet po okolí. Nepil jsem a je konečně teplo. Jedu jen v d?ínsách s neoprenovými nákoleníky a bundou s chrániči. Helma je samozřejmostí. Po západu slunce je v?ak rychle zima a prchám za ostatními do hospody. Pokecáme, Čert vykouří 30, já 5 cigaret a jdeme spát.
7. den pátek
Ráno někteří snídají, někteří kouří a já jsem rád, ?e po hygieně stihnu sbalit svoje věci. Zásoby jsem u? v?echny snědl a přesto mám stále málo místa. Někde dělám chybu. Nicméně po zaklapnutí posledního víka kufru sedáme a opou?tíme kemp, abychom je?tě před cestou do rakouského Klagenfurtu natankovali a tak se zbavili posledních slovinských peněz. Litr Naturalu stojí 184,70 sl.Tolarů. Při tankování pře?vihnu o dost peníze, chci doplácet eurem, pumpař mávne rukou a nechává mi to zdarma. Nejde o peníze, dělá to asi 8 korun. V Česku by mi to ale neprominul asi nikdo. Pavouk si je?tě jede koupit ná?ivky a samolepky pro jeho japonský cirkus na kolech a my zatím kontrolujeme poprvé od odjezdu, tedy po 2000km tlak v pneumatikách. Zji?tění je zajímavé, v?ichni ?patně. Místo mých 2,7 vzadu vidím jen 1,8. Přední kolo na tom je podobně a to ten dusík měl vydr?et déle. Dáváme to do pořádku a vyrá?íme. Před skutečným odjezdem ze Slovinska nás Vlas?a je?tě zavádí na jezero Bohinskoje, kde se s Pavoukem okam?itě vrháme do vody. Krásně čistá voda a sluníčko se prostě nedá ignorovat. Výběrčí parkovného nás nechává být, děláme asi rámus a on má rodinu a strach. Fotíme se postupně u odlitku kamzíka a potom nasedáme a kopeme do vrtule, teď u? ale skutečně doopravdy. Květa je?tě převezme od Čerta kameru a točí Vlas?ovi přes rameno za jízdy. Doufám, ?e to bude k dívání. Včera to samé dělal Čert, kdy? ho Radek vzal obráceně na R-ko a projí?děli jsme pomalu celá skupina městečko, jak jsem koukal, nedopadlo to ?patně.
Do Kottmansdorfu přijí?díme kolem 14 hodiny tak, jak jsem předem dohodnutý se svým dlouholetým kamarádem Charlym. On se v?ak někde zdr?el, tak se o nás postarají v recepci na jeho firmě. Po jeho příjezdu máme v sobě ji? nějaké to pivko a tak pokračujeme na místním hostinském statku bohatou večeří s kompletním servisem. V?dy? u? jsme to v?ichni potřebovali. Samozřejmě jsme zváni, tak?e ani jídlo ani pití neplatíme. Je nás 7 hostů, trochu ho lituji, ale co chtěl, to má. Unavení a s plnými bří?ky zalézáme do spacáků.
8.den sobota
Ráno se probouzíme do krásného dne, plného sluníčka ?koda, ?e Čertovi napuchlo oko a nic z toho nemá. Patrik má večer práci na Moravě, Radek je čerstvě zamilovaný a tak tedy spolu s Čertem sedají v?ichni tři na své motorky a opou?tějí nás. Jedou domů. Nevadí, poradíme si sami. Já, Pavouk a Vlas?a s Květou jsme dopoledne vyzvednuti na firmě Charlym a jeho ?enou Irmou a jedeme asi na 200km dlouhou vyjí?ďku okolo Klagenfurtu. Charly sedlá Harley Davidson Heritage Softail Custom/95´a Irma Yamaha Drag Star 1100/99´. Po cestě se je?tě přidává Klaudia na Honda Shadow 125, a dal?í Charlyho kamarád se synem na Harley. Jedeme na Faakersee, kde se ji? připravuje největ?í sraz Harleyů v Evropě, poklábosíme s dal?ími raku?áky a uděláme pár fotek. Odpoledne je?tě nějaké to pivko u Charlyho doma a potom spánek.
9.den neděle
Ráno hnusné probuzení do de?tě, společná snídaně pod alpskými vrcholy v mlze a potom odjezd domů. Pr?í a? ke Grazu, ale potom se opět rozjasní. Po cestě si Květa vyzkou?ela roli spolujezdkyně na RT i Venture. Závěr je ?e se to nedá srovnávat ka?dá moto je o něčem jiném. (neoficiálně 1.XX, 2.Venture, 3. RT). Přes Wien a Mikulov do ČR, tam u? je to pohoda. ?koda jen, ?e za Brnem začíná hustě pr?et a leje a? do Prostějova. Vlas?a se zdr?el s Květou v Mikulově tak tedy letíme de?těm s Pavoukem sami. Máme dobré gumy tak to jde pořád kolem 150kmh. V 17:00 jsme doma. Na tachometru mám 2700km.
Na závěr musím jenom doplnit, ?e celá dovolená mě při?la na necelých 7000,- českých korun. Spotřeba benzínu byla vynikající, jel jsem na průměr 5,2 litru 100km.(XX jelo kolem 6 l/100km, Venture 7,5 l/100) Pří?tí rok plánujeme cestu a? na Nord Cap, co? je je?tě asi 800km severně od polárního kruhu a jestli v?echno vyjde napí?i pár řádků i o tomto výletu.
text a foto - Cyril a Vlas?a

Aktualizováno Pátek, 26 Únor 2010 00:04