Zde článek od Čendy a Konyho.

„ Cyrile, na víkend hlásí v Alpách sněžení“ , jsem oznamoval předsedovi 2 dny před odjezdem. „To není problém, oni to ráno než vyjedou motorky prohrnou a pak nás tam pustí, to už jsem zažil“ suše odvětil hlasem, že to je na konci června normální věc. Abych pravdu řekl, moc jsem tomu nevěřil, ale byla to pravda, takže : Vyjeli jsme ve čtvrtek ráno ve složení Cyril s Evou na 1200 Adventure, Zdenek na 1150 Adventure­,Johny na LT a já s Hankou na 1200 RT. Prášili jsme si to směr Znojmo, Krems a pak po dálnici na Linz, kde jízda byla nudná a proto jsme začali nad 35 let starou mapou Rakouska po mém otci vymýšlet příjemnější trasu. Nejdřív se nám to moc nedařilo (nechápu proč), ale poté co Johny vytáhnul „tu modernější“ jsme se protáhli přes Gmunden , Bad Ischl, Gosau,Bischofshofen na ubytování do Maishofenu. Myslím, že tato cesta je optimální kompromis mezi rychlostí a „ kochačkou „ při cestě z Moravy na Grossglockner. Následovalo ubytování v hezkém domku a večeře.Chyběl však ještě Kony, který vyrazil až odpoledne a proto jme mu poslali souřadnice GPS hospody, kde jsme zrovna tábořili. „Stojím na samotě , kolem je sníh a není tu hospoda ani motorky, kde jste ?“ Z této věty bylo zřejmé, že každá navigace pracuje s jiným typem souřadnic. Kony se našel a GPS jsme doladili u „waisbírů,rádlerů a wieneršniclů“ Ráno jme ve stejné sestavě vyrazili na Glocknerhochal­penstrasse, kde nás čekalo dopoledne ještě pěkné počasí a my hltali zatáčky a kochali se pohledy na Alpy. Odpoledne se zatáhlo a do kempu v Brucku jsme dojeli už v dešti. Byli jsme rádi , že máme střechu nad hlavou a nikdo ani nepomyslel na stanování. Druhá skupina , která ten večer dojela : Pavlis s Ivankou na 1150 Adventure, Miloň na 1100 GS, Bob s Aničkou na 1150 RT, 2 sta s Barunkou na 1100 RT, Blanka na 650 GS a George s Martinou na 650 GS si užila v pátek cestou přes České Budějovice vydatného deště. Místní speciality kombinované s těmi Moravskými nám řádně rozvázaly jazyk a že bylo dlouho o čem povídat……. „Jóódlovačky“ při sobotní ranní televizní „panorámě“ se marně snažily navodit optimismus při pohledu na zasněžené Alpy a teplotách okolo 0° C v 1700 m.n.m. Zvolil jsem s Hankou pěší turistiku kolem jezera Zel lam See a díky tomu, že jsme vyrazili z Brucku směr Taxenbach z toho byla celodenní tůra. Zbytek smečky vedl Kony a vidí to takto :Po výborné snídani,Cyril štrůdl,ovoce a čajíček,já opečená slaninka vejce na všechny způsoby a granitovaná zeleninka jsme vyrazili všichni krom Čendy s Hankou zase nahoru na GG.U pokladny se Cyril dozvídá,že nás na horu pustí až odhrnou sníh.Po 35 minutách čekání,kdy kolem projelo snad 50 Porsche Carrera(měli na hoře sraz) nás pustili se slovy : hlavně opatrně na hoře je okolo 0 stupňů a fučí.Na mlhu zapomněli,a tak jsme od 11 do 14 nahoře brázdili serpentýny ve sněhu a mlze.Ta byla výživná hlavně v tunelech,to jsme jezdili po hmatu.Zaveleli k sestupu a druhou stranou vyjeli směrem na Lienz .Natankovali jsme hrošíky , sebe a vyrazili na odpolední vyjížďku směr zapomenutá vesnička Lesah. Mraky zůstaly nahoře a my se kochali,vodopá­dy,lesy,štíty­.Silnice byla slepá a poslední 4km mýto.Slezeme ze strojů a že jestli to stojí za 4€ a on na to: „ja ,natůrtlich šéne výhled“.Tak hurá na horu.Cesta skončila na parkovišti,ze kterého nebylo vidět téměř nic.Vyměnili jsme si nechápavé pohledy a mne potěšilo pouze to,že někteří v tom fofru nezaplatili.Potom už přez Taurentunel a Mittersill zpět do Bruku.No prostě paráda. Po příjezdu ještě Cyril musel opravit 2 stovo RT, protože mělo spotřebu oleje cca 2l/100km. Večer nám zpříjemnil ještě čerstvými zážitky Víťa, který se svým LT vracel ze 14 denního putování po Irsku a „odskočil si“ cestou z Belfastu domů za námi na pokec. Dopili jsme co se dalo,vyslechli pár chrabrých historek a honem na kutě čekala nás cesta. Ráno po vydatné snídani nás čekal už jen odjezd domů. Tento klubový výlet se vydařil, protože dobrá parta je dobrá parta, ta si i se špatným počasím poradí.

Čenda a Kony