ROMANIA 2010
sobota 31. 7. V 9.00 hod. byl naplánovaný odjezd z Cyrilova statku směr Košice. Odjelo všech 12 motocyklů BMW. Jeli jsme kolem Vysokých Tater a viděli pozů- statky katastrofy, kterou způsobila vychřice před několika lety. V pěkné res- tauraci byl na programu oběd. Potom se pokračovalo do obce Dargov, kde jsme se ubytovali v chatkách u Penzionu Biele Studničky.Večer byla pizza, pivo a šup do postele. Dnešek byl opravdu náročný, protože na mém GS byly nasazeny nové Mitas E- 10 a prvních několik desítek kilometrů to byl boj. Motorka se vlnila a byl problém při vyšší rychlosti udržet na silnici. Dnes ujeto 508 km. Ráno snídaně a po rozloučení s Konym, který se vracel domů šup do Maďarska. To jsem ještě netušil co bude následovat.
neděle 1. 8. Po 93 kilometrech ve stokilometrové rychlosti jsem trefil díru, což na této sil- nici nebyl velký problém se ozvala velká rána. Napřed jsem si myslel, že byl naražený ráfek, ale bylo to daleko horší. Prasklý úchyt francouzského tlumiče na kyvce. Katastrofa. První dojmy byly velmi špatné. Vypadalo to na vozík. Naštěstí ne invalidní. Pavouk připevnil tlumič popruhem, aby se nedostal do zadního kola a po odlehčení zavazadel jsem dojel do nejbližší vesnice Cigánd, kde kluci zazvonili u domu a s pomocí Cyrila se pokoušeli domluvit s maďa- rem. Svitla naděje. Tomáš odjel se starším pánem do nějaké dílny. Po chvíli přijel autem, bez motorky. Chytili ho policajti, protože neměl přilbu ani dokla- dy. Po několika minutách předstírání, že nerozumí, byl nucen ve třiceti stupňo- vém vedru tlačit motorku asi půl kilometru k domu toho maďara. Potom změřil potřebné rozměry a odjeli autem do dílny. Za nimi odjel i Cyril. Teď čekáme co bude dál, jestli se vrátíme domů, nebo budeme s ostatními pokračovat. Po nervózním čekání se objevil Cyril i Tomáš s opraveným tlumičem. Montáž v podání Pavouka a Čáry byla, už jenom třešnička na dortu. Oprava trvala asi tři a půl hodiny a v 15.00 odjíždíme dál. Konečně se před námi objevila rumunská hranice. Kontrola pasů v podání rumunského celníka dopadla bez problémů. Na nejbližší benzínce všichni dotankovali a vyměnili peníze. Okamžitě nás začal okupovat malý, špinavý rumunek. Bylo nutné si neustále hlídat věci a odhánět ho. Rychle jsme se rozloučili s enduro skupinou vedenou Pavoukem a pokračovali hledat ubytování. Kochali jsme se velmi zajímavými stavbami. Nikde jinde něž v Rumunsku jsem to neviděl. Ubytovali jsme se v pěkném penziónku na samotě v lese. Večeře, pivo a video od Cyrila, který točí za jízdy. Dnes ujeto 280 km.
P. S. : Zvláštní poděkování patří Tomáši Hudovi za opravu tlumiče našeho motocyklu za cenu totálního vyčerpání. Bez něho by naše cesta dřív skončila, než začala. Díky Tome.
pondělí 2. 8. Další den v pohromách pokračuje. Martina zjistila, že nemám řidičák. Za chvíli psaly sms děti, že nemají klíče od bytu. Při nasazování kufru na GS jsem zjistil prasklinu u jednoho z držáků. To, už jsem druhý. Tomášovi praskl taky a provizorně to opravil stahovacími elektrikářskými pásky od Johnyho. Dnes večer budeme poprvé a jak se později ukázalo tak i naposledy spát ve stanu. Stany jsme postavili na loučku za benzínkou. Bylo tam i pěkné jezírko a řeka. Při obhlídce motorky jsem zjistil, že mě vyteklo hydraulické předpínání pružiny na zadním tlumiči. Šel jsem na benzínku a koupil olej do tlumiče, že ho dolejeme. Při demontáži se mě povedlo urvat šroub od hadice. Tím pádem pojedeme pouze na pružinu kterou nejde přitáhnout. Jelikož mě olej byl tím pádem na nic, povedlo se mě ho vyměnit za popruh na kufr a sušenky. Na vařičích byla uvařena večeře a káva. Počasí se tady v horách mění každou chvíli a tak doufáme, že nezačne pršet. Dnešní porce kilometrů byla 187.
úterý 3. 8. Dnešek začal opět špatnou zprávou. Pavouk poslal sms, že má poruchu pře- vodovky a čeká na odtah z česka. Pár klukům upadly kufry, ale to byly spíš drobnosti, které se daly nějak opravit. Po odjezdu z benzinky se začaly silnice rapidně zhoršovat a náš tlumič šel velmi často na doraz. Nakonec to byl offroud jako prase! Po 63 km jsme museli zastavit, protože se Johnyho LT začalo přehřívat. Nefungoval jeden z větřáků na chladiči. Během několika minut se povedla oprava, pouze vypadlý konektor a budeme pokračovat hledat asfaltku. To se nám ovšem nepovedlo a nikdo netušil co nás ještě čeká. Byl to několika kilometrový ofík po rozbitých, blátivých a kamenitých cestách. Obzvlášť si užil Johny na LT a Tomáš na RT. Co projeli, hlava nebrala. Po příjezdu na místo, kde náklaďák nakládal dřevo a nešlo projet jsme se zeptali místního chlapíka na cestu dál. Zpráva nebyla dobrá. V okruhu několika kilometrů žádná asfaltka není a bylo jasné, že se musíme vrátit. Čekalo nás asi 15 kilometrů šotoliny a bláta. Asfalt byl dobyt. Poté následoval rychlý přesun na hledání ubytování. Nakonec se našlo v nonstop motelu u silnice za 100 lei za pokoj. Jediné co nás trápilo bylo, že motorky máme před motelem a nevíme jestli tam ráno budou. Obsluha nám slíbila, že je pohlídá. Po dobré večeři a několika pivech jsme šli spát. Na dnešek budu docela rád vzpomínat, protože jsem poprvé na velké motorce jel terénem a naštěstí sebou nefláknul. Příroda v podobě krásných zelených pastvin byla úchvatná. Moc se nám to líbilo. Dnes bylo ujeto 186 km.
středa 4. 8. Motorky tam ráno byly a tak jsme mohli pokračovat dalšími 290 kilometry do města Fagaras. Střídali se pěkné silnice s těmi dost špatnými, ve kterých se nacházely tzv. likvidační díry. To znamená jedna tato díra a jedu domů vlakem nebo na vleku. Naštěstí se nic takového nestalo. Ve městečku Agnita jsme si v místní pizzerii dali skvělou pizzu a pokračovali v cestě. Ve Fagarasi se nám povedlo velmi rychle najít ubytování, protože Cyril měl z minulých cest uložen krásný penzion. Pokoje byly volné, tak nám nic nebránilo se ubytovat. Klasika, vybalit, sprcha a krásná procházka po městě. Po příchodu z prohlídky města a návštěvě místního Penny marketu, kde jsme nakoupili zítřejší snídani jogurt a sladké pečivo jsme si ještě dali pivko a Tomáš nám sdělil, že má prasklou trubku nosiče zadního kufru na svém RT. Zítra ráno se to pokusí vedle v autoservisu svařit. Uvidíme jak to dopadne.
čtvrtek 5. 8. Oprava se povedla a dnes jsme konečně vyrazili do hor. Bylo to opravdu moc hezké. Zatáček bylo až, až. Počasí vyšlo, takže byl krásný výhled. V horách je trochu chladněji, což je dobře, protože horka jsme si užili dosti (28–32°C). Nahoře v restauraci u jezera byl oběd. Skromný, protože vídeňský řízek co si skoro všichni objednali došel. Stačila polévka a chleba. Po odjezdu do údolí jsme přijeli k jezeru, které se muselo celé objet. Byl to jedním slovem masakr. Musím přiznat, že jsem strašně nadával na Rumuny v jakém stavu dokážou mít silnice. Nejpoužívanější kvalt byla dvojka a místy i jednička, protože měkký tlumič a rány které se ozývaly víc nedovolily. Měl jsem toho plné zuby. Na oběd jsme zastavili v restauraci pod Drákulovým hradem. Počasí se zhoršilo a začalo pršet. Velmi opatrně jsme pokračovali hledat ubytování do dědinky Novaci. Strašně to klouzalo. Bylo to asi 140 km. Penzion byl ovšem obsazený. Doporučili nám jiný, ale tam bylo taktéž plno. Měli volný pouze jeden pokoj se třemi lůžky a to je pro sedm lidí opravdu málo. Majitel zatelefonoval někam jinam a za chvíli si pro nás přijel chlapík autem. Následovali jsme ho až do jeho pěkného penzionu. Teď se po řadě osprchujeme, neboť je tu pouze jedna koupelna, ale to nám nevadí. Dnešní kilometráž 283 km.
pátek 6. 8. Po klidné noci v penzionu s kuchyňkou a snídaní z vlastních zásob jsme vyjeli na krásnou projížďku po C 67. Je to již nová asfaltová silnice vedoucí do budoucího horského střediska a tato silnice je stále ve výstavbě. V místech kde skončil asfalt jsme zkusili trochu ofíku, ale daleko se dojet nedalo. Bylo tam bláto a já byl rád, že jsem se tam nevymáchal. V místním obchůdku se dokou- pily zásoby jídla a vody a my pokračovali směr Temešvár. Při obědě v jednom městečku přišla sms, že Nor ( Jirka ) má nepojízdnou motorku a čeká na Pavouka, až pro něho přijede dodávkou. Jeli jsme do penzionu kde kluci bydleli a nechali tam přebytečnou bagáž na odvoz. 15 km před Temešvárem se začalo strašně blýskat a bylo vidět, že nás čeká pohroma. Zastavili jsme u čtyřhvězdič- kového hotelu. Při otáčení v mírném kopečku jsem to neustál a v nulové rychlosti to položil. Naštěstí se nic nestalo. V hotelu měli volno a my se mohli ubytovat. Hned jak jsme to udělali propukla bouře a silný vítr. V salonku u kula- tého stolu jsme si dali něco na zub a teplé pivo. Obsluha netušila, že když přijedou češi, tak pár piv v ledničce nestačí. Zítra nás čeká dlouhá cesta domů. Dnešní den bylo ujeto 385 km.
sobota 7. 8. Odjezd byl naplánovaný na osmou hodinu ráno. Čekalo nás 702 km přes Temešvár, Szegéd, Budapešť, Bratislavu, Brno. Ještě v Rumunsku nás dvakrát chytl déšť. Po několika zastávkách na tankování a občerstvení jsme v 15.45 hod. dorazili domů. Bylo to krásné, super a hlavně, že se všichni vrátili ve zdraví. Doufám, že se do Rumunska ještě někdy podívám. Díky všem a Cyrilovi za organizaci trasy a ubytování.
Celkový počet najetých kilometrů 2830.
George „Kožuškanič“ R1100GS